Moje první setkání s dr. Janovem. A docela masakr... Je to hnus, ale co se dá dělat, dává to smysl. Jediné, za co strhávám body, je jeho přesvědčení, že jedině on má patent na to, jak si prožít prvotní bolest a tím se zbavit celoživotního tlaku. A tím, že ten patent má jen on, nemyslím jen to, že jiné metody považuje za nebezpečné, mystické bludy apod., ale hlavně skutečnost, že nikde jinde než na jeho institutu v Kalifornii tuto terapii nejde podstoupit. Poskytuje sice také konzultace a sezení přes Skype, nicméně jak ta terapie bude probíhat, až tu nebude...? Primární terapií se zabývá od 70. let, za tu dobu už mohla být síť terapeutů po celém světě, a poměrně hustá. Přikládám úryvek z rozsáhlého mailu, který mi zaslala paní Janovová v reakci na můj dotaz ohledně terapie v Čechách (část s ceníkem můžu poslat také, kdyžtak napište do zpráv): Thank you for your interest in Primal Therapy. I am sorry to inform you that we cannot recommend you any Primal Therapist in Czech Republic. Primal Therapy, as defined and advanced by Dr. Arthur Janov, is available only at Dr. Arthur Janov's Primal Center in Santa Monica, California, where Primal Therapists have undergone the extensive training program. Each and every member of our Staff is highly qualified, and treatment in advanced Primal Therapy is done with scientific controls and research. At the Primal Center, both Dr. Arthur Janov and I supervise and control the therapy, especially the first few weeks of intensive therapy because it involves a diagnostic process where guidelines are set down for the future of the patient’s therapy. The tapes of the sessions are routinely supervised. This insures the best possible treatment. We also constantly incorporate new refinements in techniques and understanding of the therapy together with the latest research in neurology and physiobiology. We always prefer that patients do their first three week intensive at the Primal Center. If at all possible patients should stay longer because in the first phase of their therapy they are learning a Primal style--how to get to feelings and how to access their pain. If it is learned wrongly it can affect the rest of the person's therapy. After the three week intensive, the optimum follow up therapy includes at least 1 individual session and 1 group per week for the first 3 months. After this period, our Staff can make further recommendations.

Tohle snad ani ohodnotit nejde. Asi jsem na to moc málo psycholog. Nebo naopak hodně biolog. Samotná myšlenka a podstata knihy - už pobyt v děloze a samotný porod mají vliv na další vývoj a život člověka, je smysluplná, logická, v dnešní době (2022) snad už i všeobecně uznávaná. Podání, struktura, jazyk, a tón ale dělají z knihy bojový výsadek na nepřátelském území. Čtenář se musí prodírat takovým balastem, že nakonec ztratí veškerou chuť se o tématu dozvědět více. Autor stejnou myšlenko opakuje stále dokola, občas v obměnách, občas doslově. Vědecky je publikace katastrofická. Obsahuje pár citací, ale většina výzkumů není nijak konkretizovaná ("Výzkumy ukazují, že..."), autor se opírá o své subjektivní názory, hodně cituje sám sebe, uvádí pouze nepřímé důkazy, doměnky a používá až příliš oslích můstků. Celkově působí Janov jako ukázková drama-queen. Uváděné příklady jsou vyhnané do extrému a některé body jsou prostě přehnané (brzkým přestřižením pupeční šňůry dítě přijde o nějaké výhody, ale rozhodně se nebude dusit). Trnem v oku mi bylo i časté zmiňování polohy koncem pánevním jako indikací k císařskému řezu a smrtelnému nebezpečí pro matku i dítě. Nejčastěji skloňované slovo je asi neuróza, nicméně řádná definice chybí. Porodním traumatem se zde vysvětluje všechno - úplně všechno: fyzické a psychické nemoci, autismus a epilepsie, homosexualita, držení těla, vzhled, kariéra, volba partnera, charakter, kousání nehtů i workoholismus. A JEDINÝM správným řešením je terapie, kterou nabízí pouze autor. Všechno ostatní je smrtelně nebezpečné. Zajímavá je myslšnka, že pokud pacient ničím netrpěl, v průběhu terapie se nějaká neuróza objeví, aby ji pak po X sezeních zdárně procítil a zbavil se jí. Nevím, jestli tohle není třeba překladem, ale často jsou chybně užita slova fyziologický vs fyzický. A "projikování" je už jen třešnička na dortu. Celkově vyznívá kniha velmi pesimisticky a dramaticky. Všechno je špatně, nejde tomu zabránit ani to vyřešit. Jediná cesta, na kterou autor poukazuje, je změna přístupu k porodu. Nicméně, jak má podle něj takový "správný a bezpečný" porod vypadat, to se už nedozvíme. Místy jsem si nebyla jistá, jestli má jít o odbornou literaturu nebo manuál sekty: Když člověk žije pravdivě, funguje ve větší harmonii. Nejpřínosnější pro mě byla asi kapitola 11. Konečně trocha vědy a logických vět. Zaujala mě také myšlenka, že rytmus porodních kontrakcí se ukládá v těle jako budoucí smysl pro rytmus a že po dialýze na čas ustanou psychické obtíže. Tady by mě fakt zajímaly zdroje. Nad diskusí v poslední kapitole o potratech jsem nevěděla, jestli se smát nebo brečet. Opravdu autor navrhuje, že pokud žena neprošla jeho terapií, tak by měla jít raději na potrat, protože její dítě má právo na zdravý a spokojený život?