Skvělá kniha, která mě donutila se více ponořit do nizozemského malířství 17. století. Vždycky jsem obdivoval Vermeera, ty obrazy plné všednosti, poklidu ale i očekávání. Herbert ale ukazuje, že v tom na obrazy neskutečně plodném 17. století vznikaly v Holandsku opravdové skvosty žánrové civilní malby. Ale není to jen o tom, je to i o vášni Holanďanů k tulipánům, o Spinozově velkorysosti, o tom, proč Holanďané neholdovali velkým vojenským plátnům, a kde se vzal jejich enormní zájem o civilní žánrovou malbu namísto malby historické, biblické či mytologické. A proč někteří umělci, jako například Torrentius, po sobě zanechali jen jediné dílo a minulost plnou divokých spekulací. Navíc Herbert píše, jak kdyby Vám to vyprávěl nějaký zapálený nadšenec pro Holandské mistry 17. století.