Ideální titul, když chcete zaměstnat fantazii, případně podrobit zkoušce schopnost dát cizím obrázkům svůj příběh. Díky tomu, že Romance přibližně do poloviny nevypráví nic úplně konkrétního, dává šanci mnoha různým výkladům. Jistá dějová osa sice přítomna je, ale průběžně jí přebíjejí nesourodé výjevy, u kterých si pořádně nemůžete být jisti, jak je vysvětlit. Teprve v poslední třetině nabydou události jasných kontur a člověk se má konečně čeho chytit, přitom ovšem zdaleka nic není zobrazeno s jediným konkrétním podtextem či vysvětlením. Tenhle druh komiksu si můžete vyložit tak či onak, přičemž jakmile jej dostane do ruky někdo další, můžete se nechat překvapit jeho individuálním uchopením. Nemluvě o tom, že francouzský umělec Bernard Granger (alias Blexbolex) dává celému dílu nezaměnitelný design, který lze interpretovat jako dětský kýč i jako umělecký horor. Právě proto mám jeho práce tak rád, třebaže to druhé přičítám vlastní představivosti, než že by šlo o tvůrčí záměr autora.

Blexbolexovy ilustrace mě baví. Baví i naše malé děti. Ale občas mám problém pobrat "příběh", který vyprávějí. Třeba u Prázdnin se až na samotný závěr dal příběh popsat i dětem. Tady je to natolik kusé, natolik náznakové, že jsme z toho byli zmatení všichni. Rozumím tomu, že si tu hrdinský příběh utváří čtenář sám a je tu prostor pro fantazii, ale těžko se s ní pracuje tam, kde vás na další stránce čeká výjev úplně mimo nějakou linii, kterou tomu dáte. Ilustrace skvělé, ale jinak jsme se tentokrát s autorem moc nepotkali.