Po všech stránkách povedená publikace. Jednak obsahuje pozoruhodná svědectví o lidské touze přežít, věnuje se zapomenutým transportům československých židů do zapomenutých lágrů v Polsku, Bělorusku, Lotyšsku a Estonsku. Druhá část knihy obsahuje přepisy čtyř Přibylových dokumentů. Vlastně zajímavější je ale první část – rozhovor s dokumentaristou Lukášem Přibylem, který jednak vypráví některé příběhy, které se do dokumentu nevešly, jednak mluví o své práci při přípravě dokumentů. A to je fascinující četba o odhodlání a jasném cíli. Ve svých čtyřech filmech nechtěl ukazovat profláklé záběry z osvobozování Osvětimi v roce 1945, nýbrž ho "zajímalo, jak to vypadalo v Sawinu v roce 1942". Také zmiňuje, že chtěl zprostředkovat "židovskou zkušenost" – tedy žádné stadiony a vůdcovy projevy, nýbrž fotografie reálných lágrů v době, kdy se příběhy odehrávají, reálných esesáků a dozorců apod. Když Přibyl popisuje, jak některé fotografie získal, člověk žasne nad jeho vytrvalostí a vynalézavostí. Celá knížka je těmito fotografiemi prokládána, takže když se hovoří o nějaké osobě, čtenář vždy vidí, jak vypadala. To je asi nejpůsobivější, když Lukáš Přibyl vypráví příběh Inge Syltenové a Heinze Drosihna. Hodně zajímavá a kvalitně zpracovaná kniha, která rozhodně stojí za pozornost.

Tohle si musí přečíst každý. Když nejde o život, nejde o nic. Klaním se panu Přibylovi za jeho neutuchající píli a vášeň do sbírání fotek a informací, díky kterým nám přibližuje osudy tolika osob. Jedna z nejlepších knih o válce z české tvorby. Tolik podnětných informací, že se ke knize budu určitě vracet. Mám načteno dost, ale opět se mi rozšířily obzory a dozvěděla jsem se spoustu nového. Doporučuji všem!