Prolog mě absolutně oslovil svojí ponurostí a nepřeženu to, když napíšu "masovostí". To jsou vlastnosti, které mě jako čtenářku navnadily k pasivnímu vstupu do děje. Začíná to přihořívat počínaje první kapitolou o bezvýchodné a bezútěšné situaci člověka zaklíněného do sebe, který nevěří sám v sebe a ve svět kolem něj. Takto mě kniha začala bavit. Odkrývá temnou zónu mafiánského podsvětí. Ruská, ukrajinská a čečenská jména jsem si musela psát, protože vzhledem k odstupu v četbě bylo horší si připomenout, kdo je kdo a jakou roli a funkci v příběhu zastává. Kýžený vítr, který rozproudí příběh, spatřuji ve velkých zlomech důvěry a v kličkách, které autor používá nadměrně, když jednu chvíli čtenáře zavede (alespoň tak se čtenář může domnívat) na správnou cestu k osobě, která je na straně zákona a které může důvěřovat a za několik okamžiků se o ní dozví, že tato osoba při svém jednání neuplatňuje zákon, její jednání je za hranou a lze od ní očekávat podvratné až podvodné úkony. Tohle začíná být u všech stejné, ale kdo patří k mafii? Jakmile autor vytvoří prostor pro oblibu nějaké osoby, nebo řekněme pro zaujetí jednou osobou vedle hlavního hrdiny, hned odbočí a tuto osobu čtenáři znelíbí anebo se věnuje úplně někomu jinému. Není to vytříbené a není to jasná politika mezi těmi co "hrají", protože to vědí jen postavy v příběhu, resp. autor a čtenář se pouze může domnívat. Potom snad až od pozdějšího začátku nebo prostředku knihy, kdy si informace pročistíte a řeknete si, kdo je "ten hodný" a kdo je "ten zlý" začnete chápat vysokou hru. Hlavní hrdina je jasný, ale lidi kolem něj musíte odhadovat a autor si s vámi hraje. Tak to vidím já. Akce z obou stran nejsou moc odlišitelné, protože nevíte, kdo se najednou ukáže jako zvláštní agent nebo agent jednající pod utajením s nejvyšším bezpečnostním krytím. Knihu asi doporučím, i když nepatří k mému vkusu.

Za mě dobré a celkem i akční čtení, nenudila jsem se. Jen mi u tohoto autora chvilku trvalo zvyknout si na jednu věc - všechno souvisí se vším. I u předchozích dílů jsem si říkala, jak tento či onen fakt hodlá zakomponovat do celkového obrazu? Jde to a hlavně, celková mozaika dává smysl. Pro mě největší překvapení, asi moc přemýšlím, řešení máte přímo pod nosem.