Tak především, tohle opravdu není detektivka. Myslím si, že tahle zavádějící informace na přebalu a v anotaci může částečně za celkem nízké hodnocení zde na DK. Čtenáři, kterým je román šit na míru po něm možná právě kvůli zařazení mezi "severské detektivky" nesáhnou a naopak, milovníci Nesba či Keplera musí být nutně velmi zklamáni a rozčarováni. Černá voda je poměrně rozsáhlý, pomalu plynoucí román z prostředí nádherné švédské přírody a jedné vesničky ztracené částečně ještě v minulosti. Ekmanová krásně zpracovala naturel původních obyvatel vesnice a nově příchozí komunity hledající utopistický ráj. To vše sice na pozadí dvou zneklidňujících vražd, jejichž vyšetřování se spíše vine příběhem jako vedlejší dějová linka. Pro mne velmi příjemně strávený čas, kdy jsem díky autorce prostředí švédské vesnice a přírody vnímala skoro všemi smysly.

Černá Voda je malá zapadlá vesnička na severu Švédska obklopená lesy, horami i břehy temného jezera. Tento netradiční detektivní román je úvahou nad soužitím člověka a přírody, není to tedy jen klasická detektivka, jak píše uživatelka Melanka. Vedle úvodního mordu je tu mnoho severských přírodních motivů, mýtů, lidských vztahů, skupin, tradic, zápletek, symbolů. Například voda je tu klíčovým symbolem času, běhu života a proměnlivosti. Popravdě asi prvních padesát stran jsem přečetl bez nadšení. Vyrojila se tu spousta švédských jmen, výrazů, vyprávění bylo občas nezvyklé, někdy jsem ani nevěděl co čtu a proč to čtu. Když jsem si však zvykl na autorčin styl, začala být kniha zajímavá, netradiční a napínavá. Zvláště pak druhý díl knihy, který všechno objasnil a vysvětlil, jsem přečetl „na jeden zátah“. Nakonec jsem byl rád, že jsem na knihu narazil, její obsah mi zůstal dlouho v paměti. Ale četl jsem i lepší.