Nejsem si jistý, jestli člověk podle této knihy do stanice Zázračné vyléčení skutečně dorazí, ale tato poctivá kniha je jedním z nejlepších jízdních řádů, jaké jsem četl, a které k té stanici vedou. Rozhodně může člověku pomoci zlepšit kvalitu života, a věřím, že přinejmenším jako podpůrná léčba může pomoci vyléčení. Není to jenom plytké plácání, jako to u podobných knih často bývá.

„Čím víc se budete pitvat v nesčetných způsobech, jak se lidské tělo může porouchat, tím je pravděpodobnější, že na sobě pocítíte fyzické příznaky.“ Prakticky orientovaná publikace o psychosomatice, která až v závěru (na můj vkus) příliš zabředává do duchovních záležitostí. Je sympatické, že autorka neodmítá moderní medicínu a štěstí nevydává za lék na všechny choroby (v případě nemocí, které nesouvisejí s imunitní funkcí, podle ní nemá nálada na zdraví zásadní vliv). Pouze naznačuje, v čem by se mohl přístup doktorů (pro něž tudíž může být kniha také přínosná) zlepšit. Po přečtení zřejmě přestanete vést jasnou dělící čáru mezi fyzickým a psychickým zdravím člověka a uvěříte, že obojímu prospívají pozitivní (přátelské) vztahy, pocit bezpečí, vědomí, že jste potřební a užiteční, odbourání zbytečného studu, přijetí sebe samého (tj. nesnažit se neustále vyhovět nějakým vnějším kritériím přijatelnosti, být „cool“, jak píše autorka), usilování o něco smysluplného či kreativita. Pro začátek si je dobré uvědomit, že dlouhodobě nešťastný člověk je nemocný a lidé s pozitivním přístupem k životu (ne nutně jen optimisté, neboť někdo je holt predisponován k větší zádumčivosti), kteří nevnímají špatnou událost jako věc nezměnitelnou, všeho se dotýkající a osobní, žijí déle. Jestli už víte něco málo o pozitivní psychologii (třeba z knih Martina Seligmana) nebo kognitivní psychologii, některé pojmy („naučená bezmocnost“, „hédonická adaptace“) a postupy (vést polemický vnitřní dialog, zaměřit se na myšlenky utvářející naše přesvědčení, uvědomit si jejich dočasnost, nenechat se ovlivnit názory, ale hledat důkazy a jiné interpretace, zamyslet se nad důsledky) vám budou povědomé, ale jako kompilační, víceméně na faktech založená práce plní Mysl je mocný lékař svůj účel a minimálně ve fázi probouzející se deprese vám může ušetřit návštěvu psychologa.