Asi bych měla začít pořádně číst anotace, pak by mě nepřekvapovalo, že kniha byla docela jiná, než jsem původně předpokládala. Vzhledem k podtitulu "kritika politické rozlišovací schopnosti" jsem očekávala, že půjde o nějakou socio-politickou studii, primárně zaměřenou na hranice společenství ve smyslu spíše politickém z hlediska společnosti, a ono ejhle - hranic tam byla spousta, ale všechny směřovaly spíše k hledisku rozličných hranic z pohledu jedince a jedince ovlivňujících. Ovšem pozor, to že zaměření knihy mě trochu zaskočilo, rozhodně neznamená, že by šlo o špatnou publikaci. Koncepce knihy je poměrně zajímavá a Liessmann bere matérii dost obšírně - od pojmu hranice, hranice lidskosti a humanity, lidské důstojnosti a ochoty riskovat, přes hranice státní (bez)moci, hranice otevřené Evropy, udržitelné budoucnosti, urbanity, až k hranicím vyplývajícím z pracovního nasazení člověka a kultu mládí střetávajícího se s otázkou stárnoucí populace. Liessmann dokazuje, že určité pomyslné hranice jsou všude kolem nás a jsou v našem vnímání hluboce zakořeněné (ať už chceme nebo ne), rozhodně mají podstatný význam a nebylo by úplně moudré je smazávat, ač jsme k tomu nezřídka vnějšími okolnostmi puzeni.

Asi dost podobně, jako tady níže Mayaku, čekal jsem něco jiného. Jde o sbírku 12 textů a přednášek z let 2003 až 2012, revidovaných tak, aby zde působily provázaně. Liessmann předkládá svůj myšlenkový proud o tom, kde všude a co všechno jsou hranice. Sociální a politická témata jsou fajn. Vše to ale jede tak nějak po povrchu a ukazuje to hlavně, že je Liessmann sečtělý. Ovšem jsou tam i velmi podnětná místa, takže přečtení není třeba litovat.