Lynne Cox je NAPROSTO neuvěřitelná žena. Svými výkony již od mládí posouvala v plaveckém světě hranice toho, co je možné. Velmi oceňuji její životní filozofii, která jí hnala stále dál, až na hranice toho, co vůbec je fyzicky možné dokázat. Děkuji Lynne, je potřeba si stále připomínat, že ty největší hranice máme sami ve svých hlavách a že za každým skvělým individuálním výkonem se schovává tým lidí, bez kterých by to nešlo. str. 284: "Uspořádala jsem přednášku pro skupinu žáků základní a střední školy v Callawayi v Nebrasce, kteří mi kladli spoustu otázek stran mého plavání v Antarktidě i mých předchozích plaveb. Jeden z dotazů, který mě donutil se zamyslet, mi položil sedmiletý chlapec. "Kdybyste měla nějaký cíl a opravdu se snažila ho dosáhnout, ale nepodařilo se vám to, byla byste stejně spokojená?" chtěl vědět. Přemýšlela jsem, jaký cíl, na který tvrdě dřel, ale nepodařilo se mu ho splnit, může mít sedmiletý kluk, když dokáže položit tak složitou otázku. Odpověděla jsem, jak nejlépe jsem uměla: "Byla bych spokojená, že jsem se o to pokusila, ale kdybych neuspěla, asi bych se vrátila zpátky a zkoumala, co k tomu splnění potřebuju. Pak bych to zkusila znovu." Usmál se a přikývl. Vypadalo to, že chápe víc, než by se v jeho věku mohlo zdát. Dál o něm přemýšlím a uvažuju, jestli mu moje odpověď nějak pomohla. Jeden kamarád mi řekl, že jsem mu měla poradit, ať přehodnotí svůj cíl, a je-li cíl příliš náročný, ať zkusí snížit laťku. Ptala jsem se sama sebe, jestli bych se takovou radou řídila a usoudila jsem, že to není můj styl. Laťku nikdy nesnižuju. Možná je to tím, že ji nemám nastavenou dostatečně vysoko, možná tomu napomáhám, když k cíli postupuju dosažitelnými kroky."

Barvité čtení v průběhu kterého jsem měla pocit, že jsem také uprostřed mlhy, v rozbouřeném oceánu, v temném páchnoucím Nilu, nebo v mrazivých vodách Antarktidy. ...Jen škoda, že kniha neobsahuje i fotografie...