Řekla bych, že tato kniha je dost poplatná době, kdy byla napsaná, ale přesto je to stále ještě hodně dobré čtení! ;-) Naštěstí se už dávno dnešní mladé dívky nemusí trápit tím, zda se vdají, nebo zůstanou na ocet... Hlavními postavami tohoto románu jsou dvě sestry, Elinor a Marianne, které nemohou být odlišnější. Zatímco jedna jedná rozumně a obezřetně, druhá z nich doslova nosí srdce na dlani. A přesto obě sdílí stejné přání, kdy přes všechny svoje společenské závazky doufají v sňatek z lásky... Autorka ve své knize napsala krásný a zároveň hluboký příběh. Elinor a Marianne si prostě musíte oblíbit, i přes jejich chyby. A zároveň jim fandíte, když zažívají velkou lásku a posléze (bohužel) také obrovská zklamání. Autorka čtenáři umožňuje nejen nahlédnout do světa bohatých a vlivných té doby, ale zároveň jej nenápadně kritizuje. Kromě obou sester jsem si nejvíc vážila plukovníka Brandona. Tohle byl prostě muž, jaký má být! ;-) A na druhé straně je zde Willoughby, který se zachová špatně k Marianně, a z toho důvodu jsem ho zase (pro změnu) doslova nesnášela. Přesto, když po určité době svoje chování vysvětlí, je možné, že jsem ho snad dokonce i tak trochu litovala? Příběh se sice obejde bez většího napětí, jen tak zvolna plyne, je však i přesto neskutečně čtivý. Něco mohla autorka možná lehce zkrátit, ale mně to nevadilo natolik, abych knihu hodnotila hůř, než si podle mého názoru zaslouží ;-). No a na závěr se koná šťastný konec a všechny otázky jsou zodpovězeny...

Odpočinkové čtení z devatenáctého století, které stálo za to. Byl to krásný zážitek.