Úsměvné dílko, jehož jedinou vadou na kráse je to, že se až příliš nevyhraněně pohybuje na pomezí grotesky a vážné detektivky. Legrace působí trošku strojeně, než aby se člověk jednoznačně přiklonil k první variantě, ale zároveň je to dějově hrozně naivní, takže brát komiks jako seriózní pokus o kriminálku nejde. Což ještě podtrhuje kresba Lucie Lomové, která u mě už navždy zůstane synonymem pro Anču a Pepíka. A právě její ztvárnění mezilidských vztahů v reálném životě k dobrodružným příhodám zmiňovaných myšek vyzněním moc daleko nemá. Koncepce zápletky je ovšem povedená, tenhle způsob vyšetřování já rád. Snad jen finální rozřešení působí zbytečně melodramaticky, ale to počítám, že byl v rámci stylizace i autorský záměr. Celkově tak musím počin hodnotit kladně, protože tu hodinu čtení jsem si užil se vším všudy, až je skoro škoda, že se výtvarnice neodvážila zajít trochu dál a nepředstavila čtenářům něco komplexnějšího. Tohle jsou právě ty případy, kdy by mi víc stránek vůbec nevadilo.

Stejně jako mnoho dalších čtenářů, i já jsem se setkala s tvorbou Lucie Lomové již v dětství. U nás doma se cenila kvalitní kresba a neotřepané příběhy, takže v mé dětské knihovně Anča a Pepík nesměli chybět a já je milovala. (K letošním Vánocům ale dostal kompletní vydání Anči a Pepíka můj tatínek od mé maminky, takže tuším, že tato láska nikdy nezestárne.) Ve svých 13-ti letech jsem poprvé byla oblažena i dalším dílem Lomové - komiksem "Anna chce skočit". No okamžitě jsem se zamilovala a uvědomila si, že spoustu autorů znám jen v zajetých kolejích jejich nejslavnějších děl a že musím být při konzumaci umění, kinematografie a literatury mnohem pozornější a nemyslet si, že hned každého znám po třech knihách, filmech, nebo obrazech. "Na odstřel" je úzká knížka a já (ačkoliv bych chtěla být nenasytná) myslím, že je tomu tak dobře. Detektivní žánr je podle mého názoru velice křehký, snadno se překombinuje a zbytečně přeplácá a zkrátka - míň je kolikrát víc. Délka byla adekvátní formátu. Příběhu jsem rozumněla, neztrácela jsem se a udržel si svou kvalitu od začátku do konce. Kresbu ani nebudu sáhodlouze hodnotit - Styl Lucie Lomové totiž miluju a obdivuju, poměr realismu a stylizace mi přijde vyvážený a volba formátu společně s černobílým spektrem mi přišla vhodně zvolená, dokreslující atmosféru. Je těžké vypíchnout konkrétní výtvarné kvality tohoto dílka, protože vše funguje, zapadá a já nemám co vytknout, takže bych tady jen vychvalovala všechno možné a to by vás zbytečně zdržovalo od čtení, tak už raději běžte a přesvěčte se sami. Pokud vás tato knížka nezabaví ani z poloviny tak, jako mě, minimálně vám četba nezabere moc času a poznáte tvorbu Lucie Lomové zase z jiné stránky.