Japonská popkultura je jev natolik výrazný a vlivný, že evropská nebo americká popkultura je proti tomu odvar. V této knížce ale nejde o společenské nebo psychologické analýzy, je zaměřená čistě na popis jednotlivých fenoménů jako jsou otaku, manga, anime, vývoj videoher a kinematografie. Každou část napsal jiný autor a mě nejvíc zaujala kapitola Karla Veselého s názvem Otaku děti konzumního ráje. Velmi jsem ocenila dodatek s doporučenou literaturou a glosář, díky kterému si nepřipadám tak mimo, když slyším výrazy jako hikikomori, otaku, hentai nebo třeba purikura. Také se musím zmínit o výtvarné a grafické stránce knihy, která velmi vkusně zpracovala téma z mého pohledu spíš nevkusné a zároveň svým formátem nevybočila z edice, v které je vydaná. Tato edice Labyrint Fresh Eye má zatím dva svazky, první Jak rozpoznat odpadkový koš, je také v mé knihovně a těším se na další zajímavý počin.

Velice zajímavá kulturní sonda do velice zajímavé země. Bohužel často sklouzává k různým výčtům jmen a, co si budeme nalhávat, každý, kdo si nějaké pro pozdější potřebu nezapíše, každé jedno z mnoha japonských jmen nadobro zapomene v moment, kdy jej přečte. Díky tomu má ovšem kniha jedinečný potenciál k tomu, aby s ní zapálený otaku seděl u Googlu a pomocí jmen významných režisérů si dále rozšiřoval sbírku anime. Jelikož já nejsem zapáleným otaku, občas jsem měl pocit, že nejsem cílovou skupinou knihy. Každopádně je to kniha velice zajímavá, ale myslím, že člověku Japonskem nepolíbenému toho moc nedá.