Konečně jsem se dostala k tomu, abych dočetla poslední díl této monumentální série. A po třetím dílu, který mi přišel trochu slabší, se zase Clarke vrátil v plné síle. Na rozdíl od předchozích dílů, zde se mi zdálo, že ubylo technických či vědeckých popisů a vysvětlivek - autor šel spíše po dějové lince jako takové. Což mi samozřejmě vůbec nevadilo. Spousta věcí, co ve vědecko-technickém ohledu chtěl Clarke předat, bylo podle mne dostatečně řečeno v prvních třech dílech. Oceňuji, že se tu autor snažil uzavřít jednotlivé dějové linky a propletence, s nimiž přišel před tím. Informace do sebe zapadají. Aspoň já jsem s tím tady spokojená a stačí mi to. Odnáším si z knihy, potažmo celé série, i určitý přesah - jaké jsou naše reálné možnosti, co se týká cestování do vesmíru? Co všechno je z Clarkových vizí reálné a čeho se ve skutečnosti dočkáme? Jaká je pravděpodobnost, že jsou ve vesmíru mimozemské rasy? A opět - jaká by byla naše interakce s nimi? Co bychom cítili? Zvědavost? Strach? Ochotu se přátelit? Vypukla by panika? Tato série, i když už není nejmladší, si i v dnešní době zaslouží pozornost. Moc doporučuji.

Poslední Odysea se dějově vrací k Monolitům (naštěstí), ale s menším důrazem, než by člověk od závěru série čekal. Je to takové pohodové, ale popravdě nikterak převratné. 2001 a 2010 zůstávají nepokořeny. Jsem v pokušení ještě jednu hvězdu strhnout, protože kniha v některých bodech vysloveně protiřečí předchozím dílům (vztah Prvorozených k rychlosti světla, např.), ale celkový dojem přesto tak špatný není. Slabší 4*.