(možné spoilery) Arthur Dent z Anglie kdysi opustil Zemi krátce předtím, než byla zničena Vogony. Při této příležitosti se seznámil se svým přítelem Fordem Prefectem, u kterého ho překvapilo zjištění, že ve skutečnosti nepochází ze Země, a spolu se potom pustili do celé řady intergalaktických dobrodružství. Nyní je Arthur zpět a je překvapen, když zjistí, že Země stále existuje ;-). Postupně si zvyká na svůj staronový život a jen říká, že byl nějakou dobu v Americe. A také se seznamuje s Fenny, která (jako jediná v jeho okolí) mluví o velkých žlutých vesmírných lodích a do které se Arthur zamiluje. Kromě toho se zdá, že Fenny je jediná, kdo si na vogonské vesmírné lodě vzpomíná a také skrývá tajemství, které Arthura opravdu překvapí ;-). No a poté se na scéně objevuje i Ford Prefect... Tento díl je úplně jiný než ty předchozí, ale líbil se mi stejně ;-). Za sebe jsem měla velkou radost z toho, že se na závěr přece jen objevil depresivní robot Marvin, který mi předtím dost chyběl. Sice pořádně poškrábaný, stále však ještě funkční ;-). Původně jsem ani náhodou nečekala, že bych si tuto sérii mohla oblíbit - ale opak byl nakonec pravdou :-). A proto si rozhodně nenechám ujít ani pátou část...

U této knihy si dávejte pozor a neočekávejte střelenou sci-fi jízdu jako v předešlých dílech. Tohle je romance, která dokazuje, že Adams uměl psát nejen o vesmírných lodích, pohybujících se nepravděpodobnou rychlostí, ale i o vcelku intimních prožitcích, které dokázal pojmout... krásně a vcelku nevulgárně. Do psaní téhle části SP se navíc promítla i Adamsova nešťastná zkušenost s pobytem v Americe (Hollywoodu), kam jel vyjednávat o filmu, ze kterého nakonec sešlo (min. do roku 2005). Čtvrtý díl sice nepostrádá šílené situace (hlavní hrdinka se jmenuje podle nádraží, kde ji její nudící se rodiče zplodili ve frontě na lístky, prekérní situace se sušenkami, létání a sex na křídle Boeingu,...), zároveň je ale znát, že Arthur je po osmi letech v kosmu jinačím člověkem, toužícím se usadit a najít lásku, čemuž zákonitě odpovídá i rytmus příběhu. Za zmínku stojí pořád skvělé ilustrace Dana Černého (slovo „meganádud“ se nastálo uhnízdilo v mém slovníku), kterých je ale v tomto vydání jaksi méně, a některé jsou ještě k tomu rozházené mimo stránky, kam by měly patřit (redaktoři by měli dávat lepší pozor). Jakkoliv usedlejší, přesto dávám solidní 4* (minimálně za jednu z nejlepších leteckých scén, jaké jsem v beletrii objevil), a zcela jistě se k ní vrátím- jsou tam eště nějaké myšlenky k pro(z)koumání. 1* hvězdu strhávám za trochu rozlepený konec. P.S. Zafod a Trillian jsou zde zmíněni jen max. dvěma větami, naproti tomu Ford Prefect se zde vyskytuje v hojné míře. P.P.S. Doporučuji knihu Neila Gaimana a spol. „Nepropadejte panice“ k lepšímu pochopení zákulisí nejen jednotlivých dílů SP. P.P.P.S. SPOILER: Bude se mi po tobě stýskat, Marve!