V kouzelném vánočním čase čteme pohádky každý den a díky tomu jsem objevila mnoho nových velmi zajímavých titulů. Můj dojem k této knížce je, že je velice čtivá, působivá, doplněná krásnými ilustracemi a plná nevšedních situací. Mé děti to bavilo a dokonce se občas zasmály. A pokud se smějí i dospělí, jakou lepší emoci může knížka přinést? Když knížka dává emoce, je to správně. Samozřejmě, jedná se o žánr bajek, a proto jsou příběhy vystavěné na hodnotných moudrech, ta jsou ovšem uvedena sympaticky jako závěrečný bonbónek. Tato přidaná hodnota mě mile oslovuje, protože to není jenom o tom, že si hráli ptáčci, ale děti se mohou nad příběhem zamyslet, co se tam skutečně stalo. I z tohoto důvodu to bavilo mou malou i velkou dceru zároveň. Nemohu souhlasit s tvrzením, že je něco „vtloukáno do hlavy“, když je celá bajka čtivě napsána na pět stran a v závěrečných několika větách se skrývá např. zajímavá rada či poučení formou zamyšlení. Bez přidané hodnoty ponaučení přece bajka není bajkou. Knížka se líbila i paní učitelce v rámci povinné četby, je edukativní, a přitom velmi příjemným a hravým způsobem. Předchozí komentář kritizuje něco, co se v knize vůbec neděje. Nejedná se o kus lidského oblečení, které je vypůjčeno ze šňůry, ale o malý hadřík ze zahrady, který poslouží k dalším hrám. A jak je známo z populární pohádky Arabela, zvířátka, zejména ptáci, jsou schopní i vlétnout dovnitř oknem a vzít si prsten. Když si staví hnízdo, sbírají i větve. A co slavný krteček a jeho kalhotky. Právě pro lidské oblečení děti ten příběh milují. Je-li kniha psaná jako pro blbce, co chcete od literatury, která je určená dětem od tří let? Ta musí být psaná srozumitelně a zábavně. Tohle v mých očích tato bohatě ilustrovaná kniha splnila. Baví mě i celkové pojetí knihy, každý příběh funguje sám o sobě, proto lze nalistovat kterýkoli podle přání dětí, aniž by byl ztracen předávaný smysl. Děti si ani nemusí pamatovat, co bylo v předcházející kapitole, naopak si mohou vychutnat nadšení, na jaké zvířátko se těší. Vedu své dcery k lásce k přírodě a série bajek je pro mě úžasná. Proč v dnešní těžké době neseznámit děti s milými příběhy, které jim poví o krásných hodnotách? Opravdu nevím, proč bych měla knížce vytýkat milost, když je určena pro naše nejmenší a nejmilovanější, kteří si zaslouží ty nejkrásnější pohádky!

Jako motivační příručka, ve které hrají prim zvířátka, dobrý. Zvířátkům je vtloukáno do hlavy, že lepší je to s úsměvem, že by se měla dívat na věci z té lepší stránky, že je důležitější dobré srdce než umět rychle létat, že pomáhat ostatním se vyplácí, že kdo hledá, tak najde řešení, že nejdůležitější je vnitřní krása a ještě mnoho dalších mouder. … Občas se do bajek vloudil moment, ve kterém zvířátka jednají prazvláštně (např. ukradnou lidem ze šňůry kus oblečení), aniž by se nad tím, kdokoliv pozastavil. Dcera se však pozastavila a podivovala se. Divné mi přišlo mimo jiného i vyznění bajky o krotkém selátku. Selátko mělo samé dobré zkušenosti s ostatními zvířátky, bylo přátelské a šťastné, ale pak potkalo sršně. Ten si nechtěl hrát a prasátko píchnul. A takhle jedna jediná špatná zkušenost vede k poučení, že by mělo poslouchat přírodu, být divoké a že s dobrosrdečností se má rozumně nakládat!? Bajky jsou psané jako pro blbce. Žádné „vyvoď, domysli“, ale natvrdo řečené, bez možnosti jakéhokoliv vlastního výkladu. Na tohle jsem v dětských knihách alergická. Je to škoda, protože mnoho příběhů má hezký základ a témata, která obsahují, se dotýkají nás všech. Jenže dost pochybuji, že pokud je děti vyslechnou tímto způsobem, že je nějak hlouběji zasáhnou. Při čtení jsem měla co dělat, abych se nesmála. S každým dalším motivačním heslem to bylo těžší a těžší. … Mé hodnocení je někde mezi 2 a 3 hvězdičkami.