Doufám, že nejsou všechny knihy o emocionální inteligenci takové.... takové... já ani nevím, jak ty moje dojmy shrnout do jednoho výrazu. Přišlo mi to celé plné stereotypů a předsudků. Bylo mi nepříjemné to číst. Lituji, dvě hvězdy.

Cílová skupina jsou tvrdě pracující ženy ideálně v nějakém korporátu. Ženě se kniha líbila a tak jsem se do ní pustil i já. Většina zásad a cvičení jsou pochopitelně pohlavně nezávislá. Rozvíjet emoční inteligenci potřebujeme všichni. Kniha však nejde moc do hloubky. Pár poznatků je fajn, ale obecně mi přijde, že zbytečně moc mluví, než by rozebrala to podstatné. Postupem času mi čím dál více vadily narážky na necitelnost a neomalenost mužů. Klenotem v tomto je strana 145: "Nechápu, proč se musíme neustále měnit jen my ženy. Proč se muži nemůžou naučit mluvit jako normální lidé? Kdy se konečně naučí mluvit jako normální lidé? Jak by se to mohlo naučit? Třeba pomocí knihy typu Správná mluva pro správné chlapy. Myslíte, že by si ji nějaký muž koupil? Ne, odpověděla mi kdysi zcela vážně jedna knihkupkyně. Muži totiž, čistě statisticky, neumí číst. Devadesát procent kupujících jsou ženy." Předsudky, generalizace, diskriminace naruby. Za podobné výroky bych dal ještě hvězdu dolů. Nemyslím, že by tam byly potřeba. Obecně znám lepší knihy na téma emoční inteligence.