Obálka knihy je matoucí. Není to od Dalajlamy, ale o Dalajlamovi. Napsal to jeho přítel a spolupracovník. Není to žádné souvislé učení. Victor Chan zde popisuje různé příhody a situace, které Dalajlama zažívá během svých cest. Chan cituje jeho odpovědi a popisuje okolnosti přednášek, které nejsou běžně k slyšení. Jednalo se o přednášky pro nemocné děti, studenty či vězně, ale taky pro lidi, kteří mají na starosti velké charitativní organizace. Jsou to obrazy z Dalajlamova života a zároveň inspirativní výklady o praktikování soucitnosti v životě. Některé příhody pocházely ze setkání s vědci. Chan mluví o vědeckém výzkumu, který Dalajlama inicioval. Je fascinující, jak věda potvrzuje učení buddhismu. Bohužel Chan se tomu věnuje jen povrchně. Zmíní jen pár výzkumů. Zdrojová literatura chybí. To je podle mě velká škoda, ale v knize je věda jen jedno z témat. Výborně se to čte. A hlavně rychle. Textu je na stránkách málo. Papírem se nešetřilo, ale o to líp se to čte a má to pevnou vazbu. Pro cílovou skupinu perfektní, ale na mě málo informací. Je to hlavně pro fanoušky samotného Dalajlamy. Těm rozhodně doporučuju. Ostatní čtenáře to asi osloví různě. 75%

První půlka knihy mne zklamala, ale pak se to najednou přehouplo v kouzelnou spršku inspirací a člověk by nejraději vyskočil z vlastního života a jel kamsi do tramtarie pomáhat potřebným. "...k vytvoření mírové kultury je třeba naučit nejzranitelnější děti , jak se vyrovnávat s pocity zmaru, s ponížením a hněvem." Řekla bych, že ve školách nestačí soustředit se jen na učení základních dovedností - čtení, psaní, počítání. Je třeba zavést do základního vzdělání také sociální a emoční stránku - výchovu srdce.