Většinu z písniček z téhle knížky určitě znáte zpaměti, ale jsou tam ke všem i noty a hezké obrázky a je radost si listovat a těšit se, až u toho budou děti. Tedy, v mém případě vlastně vnoučata. S dětmi jsem ovšem to samé zpívala taky a mám na to hezké vzpomínky. Třeba na to, jak se dcerka jednou nečekaně zmínila, že „Honzíkovi chutnají lidi“. Na okamžik jsem nevěděla, kam s tím, ale rychle mi došlo, že půjde o nějakou zkomoleninu z písničky. Pak už to bylo snadné, vybavila se mi výzva „Jez, Honzíčku, jsou dobrý, jsou perníkem sypaný, budou-li ti dobře chutnat, jsou tam ještě takový“ : o) Teď v knížce jsem si ještě doplnila poslední sloku, kterou jsem neznala: Hrách a kroupy, to je hloupý, to my máme každej den, ale vdolky z bílý mouky jenom jednou za tejden. str. 30