Pro splnění Čtenářské výzvy je třeba někdy něco vydržet a tak jsem to přetrpěla, poctivě přečetla do poslední stránky. Uf! Příběh sám o sobě nebyl vcelku špatný, loupež, vražda, pašování obrazů, několik podezřelých, to by šlo. Ale jinak... nejenom to, že se vyprávění strašlivě vleklo a spousta stránek byla o ničem, ale nejhorší ze všeho byl opravdu styl psaní. Ten jazyk! Rádoby vtipně popisný a košatý, ale pro mě úmorný. Vyžadoval úporné soustředění a notnou dávku trpělivosti, protože jsem se mnohdy musela vrátit o odstavec zpátky, nedokázala jsem prostě udržet pozornost. Kdo četl, ví, o čem píšu. Od pana Košťála už nic číst nechci, stačilo.

Průměrný detektivní příběh z českého současného prostředí - tím je sympatická. Avšak celkovým zpracováním a stylem, bohatým na popisné věty s netypickou stavbou i často opakovanými přirovnáními, mně kniha stále více odrazovala. Podnětem ke čtení pro mně bylo hrdinovo příjmení Churáček, totožné s příjmením mých dávných známých. Ale příště budu tradičně vybírat četbu dle autora. Pravděpodobně už Josefa Košťála nevyhledám.