Tyto rozhovory se skutečně povedly. Takto by mělo vypadat každé interview s literátem, každá beseda se spisovatelem a cokoliv je pod touto úrovní, je zbytečné a plané. Zajímavá paleta osobností, ve které mi ani Romanská, ani Stoniš nechybí. Myšlenky, které se v rozhovorech objevují, jsou hodny zapsání a zapamatování.

Sborník rozhovorů se spisovateli, který autor Miroslav Balaštík nazval Literatura v čase lovců dával tušit, že ve výběru autorů některá jména nezazní. Když pak čtenář z knihy zjistí, že jde o výběr textů z literárního časopisu Host, je mu jasné, že jména jako Lydie Romanská, Daniela Kovářová, Miroslav Stoniš či další členové ideově trochu jinak zaměrené Obce spisovatelů se zde neobjeví. Nakladatelství Host tak vydalo sbírku rozhovorů s převážně vlastními spisovateli a opět potvrdilo dlouhodobou tendenci v českém literárním ghettu, v němž spřátelené kolektivy spisovatelů vydávají samy sebe navzájem. Tomu odpovídá i obsah rozhovorů, zatímco povrchní interview s Michalem Vieweghem působí, jako by si Balaštík povídal s hlupáčkem, neformální povídání s Petrem Hruškou zabíhá do až absurdní pseudofilozofie, jejímž vyvrcholením je informace, že „Hruška má v kuchyni trubky“. Přesto nelze říci, že by paleta osobností, témat a informací nebyla pestrá; právě naopak. Balaštík vyzpovídal spisovatele i básníky napříč žánry i napříč generacemi. Irena Dousková podává velmi zajímavé svědectví o životě Židovky v normalizačním Československu, u textu Jana Balabána pochopíte, co obnáší žít v Ostravě a Jiří Hájíček zase osvětlí venkovsko-realistickou prózu v kontextu současnosti. Jako zjevení pak působí rozhovor s Jiřím Kuběnou, který zcela upřímně brojí proti odluce církve a státu a demokratickým principům, které navrhuje nahradit monarchií. Monarchistický fetiš byl ostatně v literárním undergroundu oblíbenou provokací obecně. Více v mé recenzi na Lacultura.cz