V Nepopsatelných kupodivu není v popředí autorčina zájmu žádný mechanický stroj, okolo něhož by se všechno točilo, jak tomu bylo v předchozích knihách, nýbrž celý román je o lidech, živých i mrtvých, čestných i těch chamtivých, kteří se nezastaví před ničím a kteří jsou možná větším zlem, než oni strašliví „Nepopsatelní“. Tímto manévrem se také opět vracíme do Seattlu, kde celé dobrodružství začalo a kde jsme se s původním nápadem Mechanického století setkali vůbec poprvé. Na druhou stranu si je nutno přiznat, že příběh už ztratil mnoho z onoho původního jiskření a trochu se rozpliznul v rozprávce na dobrou noc. Dokonce ani finální boj o vládu nad obezděným městem nemá šťávu a nejspíš nikoho ze židle nezvedne. Dramatické momenty aby člověk pohledal, a celá dějová linka je až příliš hodňoučká a nevýrazná. Tentokrát tu „limonádovou story“ Priestová v polovině nerozlomila, ale natáhla až k závěrečnému epilogu. Až mě to svádí ptát se společně s Mercy Lynchovou „Kam všichni zmizeli…?“ Kam zmizelo všechno to dobré a zajímavé?

Bylo to mé první setkání s autorkou a nejspíš i poslední. Když jsem si knihu pořizoval, tak jsem vůbec nevěděl, co od ní očekávat. Zpočátku jsem byl potěšen. Svět i atmosféra fajn, celkem netradiční hlavní hrdina, ale po chvíli čtení jako by autorce mrdlo. Začala sypat samé absurdity, nesmysly a šlo to velmi rychle z kopce. Ty neuvěřitelné náhody, ploché postavy a jejich naprosto retardované chování. Hlavní postava Rector, který se okamžitě změnil v nezajímavého, frackovitého pucfleka, co neustále byl jen něčím stínem. Kdyby tam nebyl vůbec, tak by se v podstatě nic nezměnilo. S nikým se nedalo sžít, nikomu se nedalo fandit, vše strašně zkratkovité. Absolutně to zabilo veškeré předchozí pozitivní dojmy a dočítal jsem celkem znechucen. Působilo to na mě jako takové naivní sluníčkové postapo pro náctileté dívky, plné zachraňování zvířátek, dobrosrdečných pirátů a dealerů drog, kterým jde o dobro společnosti. Pokud to je však cílová skupina čtenářů, je chyba v mé neinformovanosti. A nakonec samotný nepopsatelný - v mých očích poslední hřebíček do rakve této knihy. Za mě jedna hvězdička za povedený svět.