Hodně originální téma - obhajoba prostituce z pohledu aktéra, který těchto služeb využívá, píše a kreslí o tom a je se svým životem spokojený. Zároveň si myslí, že "manželství je špatná instituce" a doufá, že do budoucna "čím dál víc lidí přestane považovat posesivní monogamii za nějaký ideál". Jako příklad jsou potom na konci uváděni Mosuové z Himálají, kde spolu páry nikdy nebydlí, jen se příležitostně a svobodně navštěvují. Nikdo neřeší, kolik kdo měl partnerů, nikdo nežárlí a "mezi Mosuy dnes nežije nikdo, kdo by si pamatoval nějakou skutečně ošklivou hádku zhrzených milenců". Děti jsou vždy vychovávány v mateřské rodině. No paráda - a tahle společnost je ještě čistě matriarchální:) I autor a zároveň hlavní hrdina komiksu svůj postoj vysvětluje respektem k ženám. Ke svým prostitutkám se choval vždy slušně, nikdy jim neubližoval a kdyby se dozvěděl, že je někdo zneužívá a drží násilím při téhle práci, byl okamžitě připraven jim pomoci. Takže nakonec proč vlastně ne. Svobodná vůle dvou svobodných lidí, kteří spolu uzavřeli vzájemně prospěšný obchod. Jak se tady píše v komentářích, Chester se nebojí nastavit úplně jiný úhel pohledu, než z jakého jsme zvyklí se celý život dívat (provádí to se sebevražednou upřímností). A to není nikdy špatné, zamyslet se nad starým dogmatem a přehodnotit postoj převzatý od okolí a výchovou. Jen mě tak napadá, kdyby se autorova dcera, sestra, matka, babička zabývaly touto vychvalovanou prací, jestli by zůstal k prostituci stále stejně otevřený a tolerantní. Ale protože Chester Brown vypadá trochu (dost:) jako mimozemšťan z havarovaného UFO z Roswellu, je klidně možné, že ano.

Otevřená společnost znamená i otevřená sexuálně. Většina lidí se s analytickým racionalistou Chesterem zřejmě sžít nedokáže. Rozhodně by si ho však měli poslechnout. Jeho výpověď je chytrá, mnohovrstevnatá, do míry své koncepce i zábavná a, co je nejdůležitější: svá. Umělecká. Drží se společensko – politických mantinelů a filosofií to maximálně koření, ale přesto dělá přesně to, k čemu umění je. K osobitému vyjádření a potenciálu alespoň trochu zatřást světem, aby byl zase o trochu lepší. Demystifikuje (alespoň v Kanadě) prostituci a konfrontuje nás se zažitými představami o lásce, vztazích a sexu. Pravda je, že lidé nechtějí podstoupit ten bolestivý zákrok a změnit se kvůli své lásce. Ale jaká motivace může být silnější? Většinou u té první zahoří, pokusí se o to být lepšími, ale někde se stane chyba a ten proces je tak náročný, že je úleva se toho boje vzdát, zvlášť, když už ten samotný boj, pokud není veden čestně, rovnocenně a srdcem zbrázdil pole mezilidských vztahů a naše duše k nepoznání. Láska bolí. A nedá se léčit ibalginem. Případy, kdy jsou dva lidé jako dvě půlky rozříznutého pomeranče jsou tak vzácné jako nemožné. Přesto moje osobní zkušenost je taková, že lidé si k sobě osudově nacházejí cestu a je to právě ta strašná vzpomínka na bolest z předešlého vztahu, která jim brání vzít nabité zkušenosti, které panici lásky nemají a dojít si pro onu ideu láskyplného budování duševního souznění. Čili nevěřím na myšlenku sexu jako přátelství. Rozděluji milostné vztahy a přátelství mnohem více než Chester. Ovšem respektuji ho a souhlasím s ním. Ženy i muži mají mít právo se sexuálně prodávat. Pokud obě strany dokáží dělat věci správně může to být cesta ke příjemnější, svobodnější a výnosnější práci než většina prací a cesta pro lidi méně atraktivní, nezkušené, citově chladnější nebo až příliš citově angažované, jak vypustit ventil. Ano, ne všichni vypadáme jako z reklamy a vrznout si je problém. Proč lidé, kteří přitažliví nejsou, musí své protějšky opíjet, oblbovat a nutit. Sex je úžasná věc a každý by si ho měl dopřávat. Není to otázka lístku do kina, který vám zpříjemní páteční večer. Je to fyzická a snad i hlavně psychická nutnost. Ale jsou i další možnosti. Jen mnohem těžší. Reformovat měřítka krásy, dematerializovat společnost, pozdvihnout z prachu duchovní nauky, propagovat individuální přístup. O to se můžeme snažit další stovky let. Teď si ale potřebujeme zapíchat. Líbí se mi také, že knihu pojednává autor jako intersubjektivní a snaží se obhájit jen své stanovisko, nebo to které by mohl přijmout a udělat mu dostatečně odolný štít. Sex není zadarmo není prvoplánově drzá, vulgární a když přijmeme, že umění může být až tak osobní a realistické (Mělo by být, dost už zábavných úniků. Řešme skutečná témata toho, být naživu) vlastně ani kontroverzní.