Krásne napísaný cestopis, síce trochu drsnejším jazykom, ale o to viac zo srdca a úprimne. O Nepále, Indii a ďalších miestach sa čitateľ dozvie informácie, ktoré bežne v turistických sprievodcoch nenájde. Štýl písania nemusí sadnúť každému, ale ak aj je použitý drsnejší slovník, obvykle to má svoje opodstatnenie a málokto by sa v tej chvíli vyjadril inak ( napr. časť vo Váranásí :-) ). Cestopis je miestami prepletený aj osobným životom autorky a jej pocitmi, úzkosťami, radosťami, láskou. Sú to časti plné otvorenosti a naozaj ju obdivujem, že vôbec dokázala a mala odvahu toľko cestovať napriek svojmu zdravotnému stavu. Páčilo sa mi, že autorka sa čo najviac snažila žiť a komunikovať s miestnymi ľuďmi a vznikli aj nové priateľstvá. Počas čítania som si veľa miest aj googlila a naozaj boli všetky nádherné, bez tejto knihy by som o nich asi ani nevedela. Odporúčam si pozrieť aj dokument. Zážitky sú písané tak pútavo, že som mala chuť hneď vyraziť na trek :-)

Trvalo mi to chvíli, než jsem se "srovnal" se stylem vyprávění autorky. Vše podstatné o knize napsala Daffodila, viz http://www.narciska.cz/2014/09/kvet-lasky.html) a já se nechci opakovat. Dorota Nvotová je svá. Dovedu pochopit její dojmy z návštěvy Machu Picchu, velké návnady cestovních kanceláří a poté přeskočením do zřejmě nejvíce civilizované země Jižní Ameriky - do Chile. Další problém mi při četbě činila vulgarita. Zpočátku mi vadila, ale je pravdou, že mluvit a potom psát stylem "jak mi zobák narost" má u autorky své opodstatnění. V opačném případě by to holt nebyla "Dorka". Protože to bylo mé první setkání s knihou zajímavé ženy, jsem zvědav na pokračování.