Neuvěřitelně detailní a obsáhlý autobiografický rukopis... a to je řeč o pouhopouhé polovině životopisu - Margaret Thatcherové, dcery metodistického kupce a kazatele a především první ženy, která se před 40 lety postavila do čela britské vlády. Thatcherová, obhájkyně volného trhu, nemilosrdná kritička EHS a evropské integrace, rozhodná a tvrdá oponentka sovětského komunismu, budila a budí velmi rozporuplné pocity, a to především u samotných Britů. Někdy je ovšem míra detailu tak veliká, až se musím ptát, zdali Moore necítil potřebu využít každičkou jednotlivou informaci, kterou se mu podařilo získat. K neučtení pro mě byla hlavně rozsáhlá úvodní část věnovaná mládí MT a počátkům její politické kariéry. Z pera Moorea vychází mladičká MT jako nikoli hloupá, přece však dost sebestředná a marnivá dívenka. Nechci se přetahovat, zdali taková byla či ne. Bylo však nutné zaplnit desítky stran marginálními a spíše nedůležitými událostmi? Na druhou stranu jsem ocenila, že Moore s názory a postoji MT nepolemizuje a nevnucuje nám svůj postoj (v zásadě) a snaží se prezentovat názory a výroky všech zainteresovaných stran. V jednu chvíli jsem si uvědomila, co bylo do očí bijící. Thatcherová a Randová, jejíž Zdroj čtu shodou okolností střídavě s životopisem Maggie, měly bezpochyby ideologicky blízko, společně oplývaly odvahou, bojovností a vysokým mravním kreditem, obě se úspěšně profilovaly v politice, která v té době byla zcela mužskou doménou. Zdroj vyšel v roce, kdy Hayek publikoval svou Cestu do otroctví, která Thatcherovou myšlenkově významně ovlivnila. A přece se tyto dámy, zdá se, nikdy nepotkaly. Nedělil je však pouze oceán. MT nelze označit ani za filozofku ani za zastánkyni objektivismu, jakkoli určité společné ideje s Randovou, zejména v oblasti ekonomiky a v otázce nezpochybnitelných práv jednotlivce, obě shodně prosazovaly. Na rozdíl od Ayn Rand, jejíž filozofie je v příkrém rozporu s vírou v Boha, pak také Maggie byla hluboce věřící křesťankou. A přece. I tak bych byla čekala, že se cesty těchto dvou pozoruhodných žen s pouhým jednogeneračním rozdílem někde protnuly. Ale možná že ano. Jen to prostě nevím. Taky si nemůžu pomoci nesrovnávat s životopiscem Isaacsonem. Literární kvalitu jeho autobiografií pokládám literárně o řád vyšší, než jaké se podařilo dosáhnout Mooreovi. Jeho životopis MT zůstává nicméně přebohatým zdrojem zajímavých informací, zejména z politického života a zákulisí MT a vládních a parlamentních sil a osobností britské politické scény až do počátku 90. let 20. st. Mimochodem, Hongkong, o jehož osudu bylo rozhodnuto na 100 let dopředu, by byl velmi pravděpodobně rád následoval cestu Falkland (tahle popisná část bojů o Falklandy na diplomatické i vojenské frontě v závěru knihy se Mooreovi fakt povedla). Alespoň Falklandy měly to štěstí, že o jejich osudu nebylo rozhodnuto 100 let dopředu a nadto, po vpádu argentinských ozbrojených složek na území Falkland v roce 1982 stála v čele britské vlády MT. Falklandy tak neskončily pod vládou tehdejší argentinské diktatury a jsou i nadále součástí stabilní, demokratické a bohaté země. "Thatcherismus nikdy nebyla žádná filozofie. Byla to duševní vlastnost a povahový rys ztělesněný jednou velmi neobyčejnou ženou."

Lady Thatcher byla obdivuhodná dáma. Snad právě proto si zaslouží obdivuhodnou biografii.