Tři povídky, skoro novely, tři chytře vzájemně propletené pohádkové příběhy, zalidněné stovkami postav serů, lordů, panošů i prostých lidí, které dokáže takhle marnotratně chrlit snad jen JRRM. Ústřední postava rytíř ser Duncan Vysoký patří určitě mezi nejsympatičtější hrdiny světové literatury, zvlášť když ho porovnáváme se všemi intrikány a podvodníky Martinova světa. A pro nadšence PLaO je to povinná četba - hlavně díky detailním popisům rodu Targaryenů. 85 % (1009 hodnotících, 85 %).

No, ono takhle v jedné knize, se to tváří spíše jako román o třech částech, než tři samostatné novely. Samozřejmě časový odstup mezi jednotlivými příběhy je, ale přesto to krásně šlape jako celek. Tešil jsem se na tuto knihu jako na kratochvíli při čekání na Vichry zimy, ale Rytíř sedmi království je něco víc. Je roven románům samotným co do čtivosti, napětí, i mytologie. Jen jde o jiný styl vyprávění než v epických románech. Přímočařejší a syrovější. To je velmi příjemná změna, po Tanci s draky, který je vyprávěn 18ti POV. Při čtení těchto tří příběhů mi teprve plně došlo, co Martin vytvořil. Úchvatný svět, ze kterého nevzejde nikdy uspokojivé množství příběhů. Vždy bude plno nezodpovězených otázek, nepřevyprávěných událostí které by za sepsání stály a na mapě bude vždy plno bílých míst. Targaryenové, Ašaj, celý Sothorios, Bloodraven, Valyrie...to je jen zlomek témat o kterých bych chtěl číst více, než kdy Martin dokáže napsat. I další příběh Dunka, třeba cestujícího na sever, nebo jeho propojení s Tarthem (je-li skutečností) bych rád četl. Po Rytíři sedmi království doufám už nejen v to, aby Martin dokončil ságu, ale aby stihl ještě co nejvíc novel z plánovaných 12, nebo i více. Jakým Martinovským paradoxem je, že nejrytířštější a nejčestnější rytíř sedmi království není rytířem. Jsem tomu rád, že situace z toho plynoucí nezanikly v překladu. Ano, překlad má svoje chyby, především River = Potok mě trošku cuchal nervy. Bittersteel = Hořkoplát o něco méně, ale také. Naopak za zdařilé považuji pojmenování Ruka krále, což asi více vystihuje tuto funkci a zejména v této knize je to patrné, kdy Aerys I. je ponořen v knihách a pevnou rukou vládne Bloodraven. Velmi zklamala mapa na předsádkách, která nekoresponduje ani s překladem této knihy, ani románů. Jinak nemám vlastně co vytknout knize celkově, ani překladu. A závěrem dodám jen, že jsem teď ještě zvědavější jak to dopadne s Branem, když vím, jaký byl Bloodraven za mlada. Začínám se obávat že se vyplní ty černější teorie.