Onoho podzimu mi obrátili život vzhůru nohama dva mrtví muži. Jednoho jsem celkem dobře znala a druhého v životě neviděla, až v márnici. V prvním případě šlo o místního soukromého detektiva pochybné pověsti. Někdo ho zastřelil v Santa Terese na pláži. Na pohled to vypadalo jako nevydařené přepadení. Druhého mrtvého našli na stejné pláži o šest týdnů později. Přespával pod širou oblohou. Patrně bezdomovec, totožnost neznámá. Ale v kapse kalhot měl lísteček se jménem a telefonním číslem Kinsey Millhoneové. Koronerův úřad proto povolal Kinsey, aby mrtvého identifikovala. Jenže ona ho nezná. Dvě zdánlivě nesouvisející úmrtí – jedna vražda, jedna na pohled přirozená smrt. A když se Kinsey trochu víc ponoří do záhady „pana Bezejmenného“, začnou na povrch vyplouvat zvláštní souvislosti. Jeden problém zanedlouho vyřeší – najde klíč k totožnosti neznámého nebožtíka. „A právě to,“ říká Kinsey, „otevřelo dvířka Pandořiny skříňky. Až druhý den mi došlo, kolik rarachů jsem tím vlastně vypustila, nejdřív jsem byla sama se sebou náramně spokojená.“ Tenhle příběh má víc rovin a jeho hladina je na pohled čirá a nezčeřená, ovšem pod ní se vzdouvají nebezpečné víry a temné proudy zrady, nepochopení a letité nenávisti, vynořují se nečekané komplikace a nakonec i úkladná vražda. A Kinsey se – nikoli vlastním zaviněním – ocitá ve střetu zájmů.