Přiznám se, že mě kniha lákala zejména proto, že jsem se chtěl dozvědět něco ze zákulisí prezidentské kampaně Miloše Zemana. Netušil jsem, že p. Šlouf zde popíše podstatnou část své politické kariéry, tedy od 80. let, kdy coby komunista působil v různých funkcích v Praze a také jako poslanec v ČNR až po první přímou prezidentskou volbu v roli jakéhosi volebního manažera, lobisty, poradce M.Zemana atp. Čtení je to z pohledu pikantních zákulisních informací české politiky nadmíru zajímavé. Můj názor na nejen p. Šloufa, ale i na M.Zemana to však nijak pozitivně neovlivnilo. Ba právě naopak

Miroslav Šlouf byl navzdory průměrné inteligenci, průměrnému vzdělání i průměrnému vzhledu po celá desetiletí jednou z nejdůležitějších osobností české politiky. Tato průměrnost – asi nepřekvapivě – čiší i z knihy. Autor se „lidovým“, místy buranským, slohem prošpikovaným sprostými slovy a celou řadou klišé, na téměř 230 stranách chválí. (“David Rath mě z vazby nechal pozdravovat a vzkázal mi: ‚Udělal jsem chybu. Škoda, že jsem se více neřídil tím, cos mi říkal.‘ “ :-)) Velká část knihy je věnována způsobu, jak sociální demokracie poprvé vyhrála volby a dále jak byl Miloš Zeman poprvé zvolen prezidentem. M. Šlouf rovněž na mnoha stránkách s hlubokým smutkem píše o „zradě“ Miloše Zemana po prezidentských volbách („ta urputnost a někdy až zloba, se kterou popíral, že mám cokoli společného s jeho cestou na Hrad, i když jsem ji vymyslel, prosadil, realizoval, vedl a také do jisté míry platil. A rozhodně to nebylo málo času, úsilí, energie a peněz... „) M. Šlouf byl nazýván technokratem moci, což kniha rovněž potvrzuje. Pojmy jako osobní integrita či morální hodnoty jsou zjevně jedna velká neznámá. Když jsem se dozvěděla‚ že M. Šlouf upřímně nerozumí, proč tolik lidi nemá rádo Miloše Zemana, když přeci při volební kampani neudělal žádnou taktickou chybu, nebo že opoziční smlouva je důkazem politické vyspělosti Miloše Zemana a Václava Klause, „ať si pravdoláskařští novináři píší cokoli” – nevěděla jsem, zda už jsem v té části knihy, kdy si mám zoufat nad stavem české politiky. „Politika není svinstvo, je to obraz mezilidských vztahů v celé společnost.“ S tím naopak nelze než souhlasit. PS - kniha se jmenuje Jak se dobývá Hrad.