Oslnivá čepel mě doslova uhranula. Rozhodně nadchne všechny čtenáře, kteří oceňují propracované světy, dějové linky a komplikované postavy. Nerada bych spoilovala, ale i teď půl roku od doby, kdy jsem knihu četla, jsem nadšená a vzrušená při pomyšlení na osud Dazena/Gavina. Autor dokáže popsat situace a psychiku postav tak komplexně a věrně, že jsem byla na pokraji zdravotního a emočního kolapsu. Strach, nadšení, naprostá koncentrace na děj i konsternace z jeho vývoje, vnitřní frustrace ale hlavně znovu a znovu se objevující pocit překvapení, to vše provází četbu druhého dílu Světlonoše. Kdo si myslí (stejně jako já), že ve většině případů je v trilogiích prostřední díl vždy trochu slabší, protože se jedná pouze o jakousi spojku mezi komplotem z prvního dílu a vyvrcholením dílu třetího, bude zde velmi příjemně překvapen :) Doufám, že nejsem jediná, kdo dostal chuť naučit se a zahrát si devět králů? Možná, v daleké budoucnosti, Weeks napíše kompletní pravidla nebo si je banda nadšenců napíše sama ;)

kruci, já vlastně nevím kde začít. Už první díl byl super a ted je to ještě lepší. Skoro se bojím třetího dílu :). Jízda, která vás nenechá vydechnout. Spousta otázek v hlavě. Naposled jsem takhle nad knížkou přemýšlela u Barkerové Imajiky. Prostě si furt říkáte, že ti zlí vlastně ani nejsou tak zlí a přesto je nesnášíte.......no a ti dobří vlastně nejsou tak dobří a přesto jim fandíte. Přemýšlíte nad spoustou lidských vlastností, nad podstatou víry, světa, magie, lidských činů a kdečeho jiného. Moji drazí blízcí už si tento týden zvykli, že teplý večeře nebudou, že přiletím z práce, odkopnu boty, zahodím podprdu a hrnu se ke svému "čtecímu křeslu" abych se zatajeným dechem mohla fandit Gavinovi ( vlastně Dazenovi), Karris, Kipovi a rozebírat to, co řekl Barevný princ. Jelikož autor na konci Dazenovi nic nedaroval, jdu hned na třetí díl. Vlastně ne......objednám napřed domů pizzu.