Fjodor Michajlovič Dostojevskij mě velmi příjemně překvapil, navíc je to první ruský klasicistní autor, od kterého jsem nějakou knihu četl a tou knihou je dílo Zločin a trest v grafickém vydání Rybka Publishers 2022, kde kresby umocňují dojem z textu a krásně děj doplňují. Právě toto grafické vydání upoutalo mou pozornost a když jsem viděl samá kladná hodnocení přátel, říkal jsem si, že to také zkusím. Petrohradský student práv se rozhodne, že spáchá vraždu staré lichvářky. Zločin naplánuje, ale spíše než nouze ho k činu vábí, chuť zkusit něco nového, potrestat zlo. Dostojevskij velmi podrobně popisuje, čím si student prochází před i po vraždě, ostatně stejně pečlivě se věnuje profilování postav ostatních hrdinů knihy. Student Raskolnikov během knihy prochází i katarzí. Zde bych chtěl navíc vyzvednout nový překlad Michael Fišla a Bohumila Mužíka, který je velmi perfektní a i když se nejedná o mladé dílko, je překlad velmi srozumitelný, ale ponechává mu i styl tehdejší mluvy. Kniha je psána velmi květnaným jazykem s mnoha opisy, ale byl jsem při četbě velmi překvapen, jak mne kniha zaujala i po takové době od vydání. Je to opravdu z pohledu času mistrovské dílo a přesto stále aktuální. Zcela určitě si přečtu i jiná ruská klasicistní díla. Od Dostejevského to budou ještě bratři Karamazovovi a Idiot. Od Tolstoje Anna Karenina a jednou snad i Vojna a mír. Celkový svůj dojem z knihy bych shrnul jako velmi příjemný pocit při čtení této knihy, je zde mnoho filozofických otázek, květnané rozhovory, kde člověk musí číst s vyšší pozorností, poněvadž ten, kdo něco zmiňuje, nebývá často jmenovám v dialogu, ale vychází to například z názorové konfrontace komunikujících osob, kde dle znalosti uvažování hlavních hrdinů čtenáří dojde, kdo právě promlouvá. Doporučuji tuto knihu všemi deseti a pět hvězd je jistých. Na obsah této knihy jen tak nezapomenu, velmi mě zaujala a znovu podotýkám, že ilustrace tohoto vydání je překrásná.

Zločin a trest je působivé a hlubokomyslné dílo, které se do všech detailů zabývá psychologií postav. Po jejím přečtení jsem měla hlavu plnou jen Raskolnikova a jeho příběhu a osudu. Čtenář se dokonale ponoří do mysli hlavního hrdiny a sleduje jeho myšlenkové pochody, nakonec ho začne chápat a soucítit s ním. V knize se objevuje hodně silných a svým charakterem výrazných postav. Já jsem asi nejvíce sympatizovala se Soňou, kvůli její dobrosrdečné a nesobecké povaze. Tím, že jsem četla modernější překlad, se mi dílo četlo hodně dobře. K některým pasážím jsem se musela i vracet, třeba proto, že určitá myšlenka byla tak hluboká nebo zajímavá, že mi nestačilo přečíst ji jen jednou. Autor zavdal hned několik výborných témat k zamyšlení. Je těžké, možná skoro nemožné, pohlížet na toto velkolepé dílo objektivně. Myslím, že každý čtenář, jenž dočte tuto knihu do konce, začne mít svůj subjektivní názor na danou problematiku, ať chce nebo ne. Začne se zabývat myšlenkami a úvahami o tom, co hlavní hrdina Raskolnikov provedl: jak se ke svému zločinu stavěl a jak ho ospravedlňoval. Já se už od doby, kdy jsem došla k oné pasáži, kdy se Raskolnikov odhodlal k tomu nenávratnému činu, zabývám tím, že se jeho situaci snažím pochopit a ptám se na otázky, které vedou jen k dalším a dalším úvahám. Dílo se mi opravdu neskutečně líbilo, jak kvůli ději, který byl někdy hodně napínavý, tak díky těm hlubokým myšlenkám a úvahám, které Dostojevskij přinesl.