Kníshka krásná, poutavá, neusmířená a smutná. Jako české dějiny.

Záblesky z příliš krátkého života Jen málokterý autor ovlivnil ve dvacátém století českou literaturu tak jako Jan Zábrana. Výsostný básník našel v nepřátelském ovzduší komunistického režimu náhradní pole v překladech z ruštiny a angličtiny, prosadil se i jako zdatný esejista a posmrtné porevoluční vydání jeho deníku Celý život právem vyvolalo literární senzaci. Mohlo by se zdát, že po souborném vydání jeho básní, povídek a naposledy i korespondence s Josefem Škvoreckým se o Zábranovi již nic nového nedozvíme. Z omylu nás vyvádí nakladatelství Torst, které jeho dceři Evě vydalo vzpomínkovou knihu Flashky – jež se ovšem od obvyklých memoárů v mnoha ohledech odlišují. Vypravěčka totiž většinou ustupuje do pozadí, spíš než o sobě mluví o otci, s nímž jí pojil mimořádně blízký, spiklenecký vztah, o své rodině a otcových přátelích. Namísto lineárního vyprávění zvolila Eva Zábranová kratší viněty v přítomném čase, namísto diplomatického referování, které decentně opomíjí temnější stránky života, je ve své otevřenosti nekompromisní, až surová, a nešetří ani své prarodiče a matku. Obzvláštní dávku pohrdání si vysloužil Josef Škvorecký, o němž si sám Zábrana ve svém deníku poznamenal: „Jen já vím, co on je zač: nejčestnější, nejspolehlivější a nejnezištnější člověk, jakého jsem v životě poznal.“ Její vylíčení sporu o autorství překladu Prezydenta krokadýlů bohužel zcela opomíjí Schonbergovu studii z Kritické přílohy Revolver Revue, která tuto otázku definitivně rozsekla ve prospěch Škvoreckého. Flashky jsou kniha působivá a nervy drásající; čiší z ní neusmířenost se životem, v němž se někteří lidé, ať již shodou okolností nebo díky pružnějšímu charakteru, měli lépe než její otec, který umírá zdeprimovaný režimem a uštvaný nekonečnou prací. Přes hořký osobní tón se však Evě Zábranové daří nejen vykreslit portréty význačných osobností české kultury, jakými byli Emanuel Frynta, Mikuláš Medek či František Jungwirth, ale i zachytit charakter století, v němž se Zábranovými slovy „šlape do lidí“. Proto je kniha Evy Zábranové cenná nejen pro komunitu zábronofilů.