Já vám mám ten Artušův pád rád. Četl jsem jej před léty i se všemi dodatky, poté několikrát báseň samu. Nyní jsem si celou knihu pročetl znovu. Pravda, Legendu o Sigurdovi a Gudrún mám raději, ale přes to je Artušův pád zcela nádherným kusem poesie. Nesouhlasím s tím, že snad není ohromná škoda, že se jedná jen o zmrzačené tělo. Nedodělek. Mě je ohromně líto, že Tolkien nikdy toto svoje krásné dílo nedodělal, bylo by, myslím, historicky uznávané. Dílo je to epické, ale zakomponovává do sebe krásnou lyriku: Vyšlo skvoucí slunce. ... Stříbrné ráno omyté vodou ... Zářící vystoupalo na bezmračné nebe ... blankytné a vznešené. Skloněné paprsky ... prosvítaly větvemi, leskly se a zářily ... v šedém lese; kapky spěchaly ... jak skleněné krůpěje z šelestných lesů ... se třpytem a perlením. Aliterace dodává dílu jistou ráznost, průraznost své formy i obsahu. K tomu vydání umožňuje komparaci s originálem, který je prostě fantastický. A dodatky Christophera Tolkiena dokreslují nejen dílo, ale také mysl autorovu, což je pohled neocenitelný. Bravo, skvělá kniha!

Tolkien po sobě zanechal spoustu nedokončených skvostů, toto je jeden z nich. Ale stejně jako u jiných, i úlomek tohoto šperku září úplným a dokonalým světlem. Vlastně mi vůbec nevadí, že jde jen o výsek děje, je velice působivý i sám o sobě, Dokonale básnicky vystižená atmosféra, nádherné popisy krajin, střídání světel a stínů, poryvů moře a větru v provázanosti s duševními prožitky a motivacemi hrdinů, to vše v úžasném aliteračním rytmu, který si můžete užít v originále i kongeniálním českém převodu. Také doplňující texty tvořící větší polovinu knihy jsou zajímavé čtení. Nechci se nijak povyšovat, ale podle mě je Artušův pád tak trochu pro elitu Tolkienových čtenářů – tedy pro ty, kteří svému autorovi vnitřně rozumějí i v tom, co už nestihl napsat.