Autor jakoby se nedokázal rozhodnout pro jeden žánr. A tak tu nacházím cestopis, učebnici dějepisu i pokus o napínavý příběh. Podle mě je lepší věnovat se pořádně jedné věci, než nechat knížku takhle rozpliznout. A co mi opravdu hodně vadí, je neustálé poučování čtenáře - jeho podceňování. Proč to? Je snad čtenář nepopsaný list, který o Jižní Americe anebo o historii naší vlasti naprosto nic neví? Já uznávám, že je potřeba občas něco k terénu napsat, jenomže by to měly být překvapivé novinky a ne to, co je v každé cestovní příručce a co ví každé malé dítě. Taky výrazy jako "šláftrunk" a "sandále" (gramatika!!) v knize podle mě nemají co dělat, trčí z textu dost nesourodě - a to jsem vypíchla jen pár příkladů. Byť jsem se snažila, nedokázala jsem se prokousat až do konce. Škoda, že autor nedokázal využít exotického prostředí k lepšímu připoutání čtenářovy pozornosti větší sevřeností děje. Mimochodem, ztroskotání letadla v jihoamerické džungli už pomalu začíná být klišé. A nějak mi vytanula dávná četba knihy Český junák mezi Indiány;)