Pokračování šovinistického pnutí, které Hausmann odstartoval v devadesátých letech má své opodstatnění. Útočí zde více na feminismus, než na ženy jako takové, ale hlavním trumfem knihy jsou velmi podnětné a trefné komentáře pod čarou od psychologa a sexuologa Radima Uzla, které mě místy opravdu dostávaly do kolen. Už to není tak vtipné, ani moc radikální, ale více poučné a prakticky si po přečtení uvědomíte, že jen 10% populace žen je rozumná a může normálně fungovat s mužem v moderní společnosti, kde jsou ty staré programy z dob jeskynních lovců a sběračů už víceméně zastaralé. Objevuje se i důraz na roli otce, což je jedno veliké téma, protože i já pocházím z generace, kde byl muž (otec) ženou zapuzen a styk s dětmi soudy velmi omezen, protože chlapec vychováván jen ženami, bez mužského vzoru je jedna veliká pohroma, a já jsem toho živým důkazem. Jsem velmi rád i za kapitolu o domácím násilí, protože se stále častěji objevují případy, kdy je to prostě "obráceně". A celkově jsem rád, že se aspoň na toto téma hovoří a že se o něm píše, protože jen aktivity Ligy otevřených mužů, o.s. na toto obsáhlé společenské téma bohužel nestačí.