Místy jsem v některých verších nacházela sebe sama ... mrazivě krásné ...

Vzpomínka na Filipa Topola .... nečekaný dar .... Únava má křídla jako anděl sklápí je a sklápí halí tě .... Ale zpíval do poslední chvíle - třeba o lásce : Asi jsi tam v těch ulicích měla křídla křídla s úsměvem Jak by bylo krásné tam položit tvář Ale jsi dívka na odjezdu .... A o blížícím se podzimu : Mohlo by se zdát že most na kterém došlo k proměně Léta že ten most Podzim za sebou spálil.... Osamělost Podzimu jen nedokázala pustit k sobě něco jiného, než sebe samu .... /Z básně Viděl jsem rok /