V knize najdeme pelmel pohádek z různých koutů světa. Pohádek podivných, divných, kouzelných, zvláštních, neobvyklých, zamotaných, krásných, chytrých, překvapivých, prostě všelijakých. Pohádkám nelze upřít jejich originalitu. Asi nikdy nezapomenu na pohádku Dvě žáby od L. Pantělejeva, ve které spadly do hrnce se smetanou dvě žáby, jedna statečná, silná, veselá a ta druhá zbabělá, lenivá a ospalá. Většina pohádek je kraťoučkých a vystupují v nich zvířátka. Dozvíte se např., proč má jeden mravenec velkou zlost na dub, jak to vypadá, když si kozy posílají dopisy, nač myslí myška v pondělí, proč stojí čápi na jedné noze, nebo na co si vzpomněl jeden starý ježek, když začaly pendlovky odbíjet poslední hodinu starého roku. Na své si přijdou ale i milovníci čarodějnic, skřítků a ďáblíků:-) Z těch delších pohádek mě nejvíc oslovila ta o dřevěné panence Gertrudě. Bylo nesmírně zajímavé sledovat, jak si dřevěná panenka pořídila skutečnou holčičku a chovala se k ní jako k hračce. Musím říct, že mi při čtení této pohádky nebylo chvílemi úplně nejlíp. Knihu ocení zejména knihovníci a lektoři, kteří pracují s menšími dětmi (školka, první stupeň ZŠ). S takovouto knihou je totiž radost pracovat:-) „Víš, ty co?“ řekla žába plochému oblázku, „pojď, já tě budu nosit na zádech, a ty mi za to budeš sloužit jako krunýř. Uvidíš, jaká z nás dvou bude báječná želva.“ „Proč ne, zkusme to!“ souhlasil kámen. „Stejně pořád ležím na jednom místě.“ Jak řekli, tak udělali. Žába si vlezla pod kámen. Docela dobře jí padl, jenom hlava a nohy zpod něho vyčnívaly. Oba dohromady vypadali na chlup jako želva. „Půjdeme?“ „Půjdeme.“ Všechno by bylo v pořádku, jenže taková žába přece jenom není želva, neumí lézt. Proto skákala. Ale jak se měl přitom hladký kámen udržet na jejím hřbetě? Sklouzl na zem – div žábě nezchromil zadní nohy.“ (začátek pohádky Žába a kámen)

Kouzelné pohádky posbírané z celého světa, které mají na každém konci nějaké poučení a udělají úsměv na tváří :-)