Opomenu-li fakt, že obálka nemá s dějem příliš společného, je prvotina Zdeňka Jukla dílkem vskutku zvláštním. Její největší slabinou pro mě byla délka - přestože autor začne s atraktivní zápletkou, ta se mu rychle vymkne z ruky a za polovinou vyšumí do ztracena. Z honby za krvelačnou bestií se stává napůl vlkodlačí romance, napůl heroická fantasy, aniž by to však fungovalo v jednom či druhém případě. Nemluvě o dějových zvratech, nenápadně tahaných z rukávu tak, aby laciný trik každý prokoukl. A tohle vše na čtyř set stránkovém prostoru, přičemž potenciál i kapacita by s bídou stačily na třetinu. O nic lépe na tom nejsou ani postavy, okopírované pravděpodobně z Dračího doupěte. Navíc v mnoha ohledech jakoby autor počítal s tím, že čtenář automaticky přistoupí na pravidla jeho světa, aniž by ten svět však nějak uvedl. Klaďasové jsou čestní a spravedliví, záporáci špatní a prohnilí, varianta mezitím není. Při hledání kladných dojmů bohužel moc nepomohla ani amatérsky působící stylistika.

První polovina knihy se ještě dala číst. Za tu tři hvězdy. Druhá už byla jen romantika pro dívky, samé olizování a okusování. Za to hvězda dolů. Některé dějové linky jsou pro mě dost křečovité. Jeden za všechny: šéfovi zabijí syna a je z toho pěkně nasranej. O kousek dál šéfa vražda syna vůbec nezajímá.