Posloucháno na rádiu Vltava. Skvěle zpracováno a namluveno. Smutný příběh, Mané mi bylo líto

Komorní, osobní, velmi citlivá kniha. Na začátku mi chvíli trvalo napojit se na autorčin styl (přímá řeč není klasicky uvozená, občas zpřeházený popis, prolínaní skutečnosti s představami, infinitivy) a zorientovat se ve vyprávění. Po "prolomení ledu" je ale styl jedno ze zásadních plus této knížky. Spíše než obvykle vyprávěný příběh jde o slovy vystavěný proud osobní reflexe hlavní hrdinky - jejích vlastních prožitků, nálad, představ, okolních situací, nových či starších setkání s více či méně blízkými lidmi. Styl je to hutný, bez jediného slova navíc, brzy ale působí zcela přirozeně a myslím, že každému běžně pozornému čtenáři je plně srozumitelný. Odměnou za úvodní trpělivost je pak naprostá osobní blízkost, kterou lze s hrdinkou sdílet a také možnost nasát určitou schopnost otevřenosti, vnímavosti a respektu k sobě i ostatním. Na konec nás pak provede jako nit jakési tušení, že i po zdrcujících ranách osudu má smysl nenechat se zmrtvět lhostejností a vydržet čekat na obrat k lepšímu. Pokud jsem schopen posoudit - skvělý překlad (Terezy Semotamové).