Ať už jde o vzpomínky na dětství v normalizovaném Československu, ne vždy zapamatováníhodné dohry milostných peripetií či pokusy o únik ze vztahového stereotypu, druhá básnická sbírka Dana Jedličky toto vše zaznamenává citlivě, s nadhledem a postřehem ke všemu malému, co činí náš život velkým. „Sbohem malé nic“ je výkazem zisků a ztrát středního věku; osobním dokumentem, který v životě možná nenachází hmatatelné důkazy nějakého „vyššího smyslu“, nerezignuje však na věci, které má cenu prožívat jako podstatné.