Čím začít ? Možná tím, že jsem tuto knihu (pouze 182 stránek a z toho množství černobílých fotografií) několikrát znechuceně odložil a zase se k ní vracel. Nelze dát na první dojem. Autorovi daly pověstné tři sudičky vzácný dar - výtečné oko. Stejně jako K.Gottovi úžasný hlas a třeba Jiřímu Muchovi ruku, která uměla čtivě psát (na rozdíl od jeho otce, který vytvářel krásné obrazy). Jeho práce ovlivnila celosvětovou fotografii. Jedním z příkladů je jeho originální nápad vyfotit torzo muže, který svírá v náručí novorozeně. Tato kompozice je dnes reprodukována asi stejně běžně jako fotky školních tříd. Jeho původně zavrhovaný svět, komunisty dokonce nazývaný pornografií, dnes vstupuje do života běžných lidí, kteří mají jeho kompozice rádi. U Muchy, Gotta a J.Saudka je jeden dominantní společný jmenovatel - žena ! Každý z nich naložil se svým životem osobitým způsobem, ale ne každý je národem tak milován, jako třeba Karel Gott. Zpočátku čtení jsem měl dojem, že je tato kniha psána neuspořádaně, přeskakuje se z místa na místo, čtenář ztrácí orientaci (zejména pokud jde o něžné pohlaví) kdo je kdo, tedy česky řečeno "pel-mel" či mix všeho. Abych se ve čtení orientoval, musel jsem googlovat . Tím se vysvětlilo plno nejasností, třeba, že autor je pouze 2x ženatý. S první manželkou má dva syny: Davida (multimediální úspěšný umělec, žijící v Holandsku) a Samuela, který se oženil s družkou svého otce Sárou . Tentýž Samuel byl ženat s Idou Saudkovou, asistentkou Jana Saudka, významnou fotografkou. Z knihy je patrno, že Jan Saudek je šťastný teprve v posledním manželství s paní Pavlou. V roztržce se svojí družkou Sárou Jan ztratil přístup k negativům svých fotografií, které jsou ke stažení, možná ve své celistvosti, na internetu zdarma. Hlavní děj knihy se odehrává na Žižkově, v Sinkulově ulici, kde dlouhou dobu žil Jan Saudek v jediné zatuchlé a vlhké sklepní místnosti, která mu také sloužila jako ateliér, kde u oprýskané zdi, s oknem vedoucím do dvora, nafotil nesčíslný počet modelů a modelek, všech věkových a váhových kategorií, společenských postavení a osudů. A k tomu další patálie, kdy došlo k tomu, že mu členové rodiny zabavili negativy a začali ho vydírat, byli si velice dobře vědomi, co tyto negativy pro Saudka znamenají. Po pěti měsících dostal své negativy zpět, ale čas bez nich pro něho byl prý ten nejhorší v jeho životě. Ironií osudu tyto originální fotografie byly nejprve oceněny v zahraničí (zejména v USA a Francii, kde se stal rytířem Řádu umění a literatury). A poznámka na konec: Není náhodou, že o Janu Saudkovi a také částečně o Jiřím Muchovi (Pražské orgie) natočila své dva filmy režisérka Irena Pavlásková.

Nejdřív co jsem nečekal: mistrnou práci s jazykem,humor ,nadsázku,sebeironii a poetiku.Co jsem očekával:pikantnosti z Mistrova milostného života.Všeho se mi dostalo a není to dort co by upekl pejsek s kočičkou,ale vyprávění na které nezapomenu a budu o něm hodně dlouho přemýšlet.