Nejsilnější stránkou čtvrtého dílu je závěrečný souboj na mostě, kde Masaši Kišimoto naplno využívá nejen své výtvarné dovednosti, ale i ty vypravěčské - protože takhle natáhnout sofistikovanou kung-fu pranici, to se hnedka nevidí. Každopádně epizoda konečně uzavřena a dokonce i na slzy došlo, takže v mém případě spokojenost. Naruto coby série příjemně překvapila, každým dalším svazkem krystalizuje i v něco hlubšího, než je mlácení jedněch druhými. Na řadě jsou také první mrtví, čímž autor dává jasně na srozuměnou, že se nebojí říznout do živého a nikdo si nemůže být jistý ničím, ani životem. Druhá půlka knihy začíná rozvíjet zápletku novou, která, jak se zdá, bude na hodně dlouhé lokte. Objevují se mraky nových postav, což mě děsí, protože jestli bude každá kopat za jiný tým, asi se z toho zblázním. Zatím se však jen figury houfují a vzájemně si vyhrožují, pročež ještě ani není pořádně jasné, v čem budou čúninské školní zkoušky spočívat. Tož uvidíme, s čím přijde další pokračování.

Naruto stojí tváří v tvář kruté pravdě: Nindžové jsou nástroje stvořené k zabíjení. Nezbude mu možná nic jiného, než začít zabíjet..... Hned první kapitola (sešit #28) je rychlá a akční. Naruto málem podlehl. Tento sešit obsahuje i celkem slušnou kresbu na dva listy. Není to sice supr, ale trochu vybočuje z toho jednorázového rychlokreslení. Co napsat k tomuto příběhu? Zase je tu akce, zase je tu plno opakujících se technik jako je technika Zrcadel nebo Mlžná technika, zase je tu nasertivní Naruto. Ve své podstatě nic nového při stavbě mostu Hrdinů. Pravda je však, že děj se trochu hnul a zápletka přichází v tu nejméně očekávanou dobu. Což ovšem vede k tomu, že se Naruto zase nasere a akce střídá akci. Malá ochutnávka: Bez ohledu na situaci drží nindža své emoce uvnitř. Mise je na prvním místě, nindžovo srdce nesmí ukázat slzy. Bůůů. Bůůů. Bůůů. Jako bonus vložil mistr Masaši Kišimoto do tohoto vydání seriál, který pojmenoval: Speciál o zrušených mangách. Zpověď o tom, které mangy mu nakladatel odmítl vytisknout a ty tak zůstaly pro veřejnost nedostupné. A co dodat? Nějak moc se nic nemění. Stejná akce, stejná kresba, stejné vtípky. Prostě průměr, který nevybočuje ze své linie. Pravidelně z každé knihy vybírám několik citátů a vpisuju je mistru Kišimotovi do jeho profilu. Ani tady jsem neudělal výjimku a čtyři citáty jsem Klávesnicovou technikou umístil ve složce Citáty. Citát: Nechceme udělat nic, čeho pak budeme litovat.