Jak skvělý má tohle poslední dobrodružství začátek, jakmile se hrdina dostane z vězení, vyprávění se promění v regulérní zácpu. Drahoušek Dexter se nudí v restauraci, hotelovém pokoji nebo autě a pak náhle ric pic bum prásk, nějaká akce a... další nudění se v knihovně, hotelu, autě et cetera, et cetera. A i když je to prokládáno vtipnými komentáři, nějak to celé sklouzává k fňukání nad zlovolným osudem. Přitom koncepci vymyslel Jeff Lindsay opravdu dobře, po tolika dílech dochází k zásadním zvratům, které mění úplně všechno. Jenže si s nosným motivem neporadil příliš originálně, jako by jednoduše nevěděl, kterak se ovládá řemeslo gradace. Takže postavy něco naplánují a následně to provedou. Tolik k překvapení. Sám Dexter je přitom opět v roli naprostého idiota, kterému nedojdou ani ty nejzákladnější souvislosti, přestože čtenáři jsou jasné v okamžiku, kdy se o nich začne mluvit. Nakonec tedy musím se smutkem konstatovat, že Dexter je pro mě už skutečně mrtvý. A možná je tomu tak dobře.

Být tohle první kniha od autora a být Neználek, tak odlozim na straně šedesát. Protože ruku na srdce, co se stalo do té doby, než zmizely děti? Navštívili jsme fakt hodně restaurací, vystřídali hodně hotelů (ale to je v pohodě, já bych taky nezůstala na pokoji s mrtvolama), pokecali s bráchou. V podstatě se začne něco dít, až po dvousté stránce (z třista). Asi jsem citlivka nebo je pro mě Dexter jako staré pohodlné boty. Protože mě nadchla každá stránka. Jinak jako obvykle skvěle napsané (škoda, že jsem neměla čas, jinak bych přečetla za jedno odpoledne) a neskutečně čtivé.