Hlavním tématem knihy Bukurešť. Prach a krev, která byla v polsku nominována i na cenu Nike, není pouze jedno město, ale rumunská společnost jako celek se všemi jejími historickými osudy, zvraty a traumaty, které pramení z meziválečného období i z nedávné minulosti. Reportážní zkratka využívající pars pro toto může být místy zjednodušující, to však nic nemění na působivosti vyprávění a na skutečnosti, že se Rejmerová v řadě citlivě až lyricky načrtnutých příběhů kombinovaných s holými fakty a statistikami dokáže dostat až na dřeň bolavého místa. Není to vždy pěkná podívaná, protože Ceauşeskův režim dokázal poznamenat životy Rumunů hlouběji, než by se mohlo pouhým výčtem nedostatků zdát. Značnou část knihy zabírá minulost Rumunska včetně nejslavnějších lidových balad, protože bez ní by se jen stěží dala pochopit přítomnost se všemi jejími paradoxy. V závěrečné bilanci dochází małgorzata Rejmerová k závěru, že v bukurešti není snadné nalézt něco krásného, protože je jako zákusek kupovaný v neděli: sice je sladký, ale má hořkou polevu.