Achtung: Spoiler! Právě hodlám vyzradit obsah celého dílu v jedné větě a tak se omlouvám všem čtenářům, kteří od Gantzu čekají něco víc než zabíjení, zabíjení, souložení a zase zabíjení. Hiroya Oku se konečně vykašlal na nějaká melodramata (jež mu vůbec nejdou) a jednoduše všechny vykostil (což mu naopak jde, že až). Ani se mi tomu nechtělo věřit, protože v mnoha drobnostech rozjel vedlejší linie, které teď luftují do prázdna. Přitom je v předchozích svazcích vyhrotil do extrémů, evidentně ale jen proto, aby zahrál na čtenářovy city. Nebo že by v tom bylo něco víc? Jisté je, že čekat se dá už prakticky cokoliv. Každopádně je fakt, že jakmile dojde na akční sekvence, užívám si explicitní „vyprávění“ maximálně. Jenže žádné krvavé posvícení netrvá věčně a tak se brzy vracíme do reálného života a tady jsem se opětovně nechytal - především živou Kišimoto mi hlava nebrala. A přestože oťukávání mytologie Gantzu se zajímavě zamotává, jde bohužel pouze o takové nic neříkající výstřely do prázdna.

Naprosto nečekané v rámci toho, kdo se vrátí a kdo ne. Takhle jsem to nečekala. První půlka je skvělá a druhá po návratu ještě lepší. Jak píše Lenna75, zrovna o tomhle dílu je těžký něco napsat bez vyzrazení děje. Tak si to přečtěte. Po tomhle dílu u mě Gantz stoupl zase o něco výš. A možná se v dalším díle dozvíme něco o kouly. Čtenář si to už zaslouží! SPOILER Opravdu jsem se pobavila po konci příběhu, v bonusu. Právě bonusy mi knihy začaly hodně zpříjemňovat. Kozy. Nikdy jsem neměl žádnou s velekejma dudama, který tak miluju, tak je alespoň kreslim :D