Manifest jako novelka, novelka jako manifest? Několikrát jsem si vzpomněl na Turnerovy deníky. Ty ale měly výhodu totální vylízanosti. Tomuhle schází ještě hodně odhodlání (a literárního nadání), aby to čtenáře pohltilo stejně brutálně, jako tepaná soukolí společnosti.

Krátká, ba stručná, svižná, čtivá… Knížka bude nejspíš trochu nesrozumitelná někomu, kdo nestojí dost vlevo a není trošku aktivní. Možná je to škoda, možná je to jedno, ostatně nejvíc potěší alternativně smýšlejícího čtenáře. I když se hlavní hrdina na první pohled jeví jako snílek, je to spíš stručný, pragmatický člověk s obdivuhodnou absencí předsudků. Působí trochu unaveně, což je vedle vzteku, jež provází některé jeho činy, snad jediná emoce, kterou u něj můžeme pozorovat. Navzdory tomu se Antonín jako jediný chová autenticky, je upřímný nejen k ostatním, ale především sám k sobě. Dospěl k docela racionálnímu závěru, že není důvod hnát se za něčím, co nechce a co ho nebaví, když v tom nevidí žádný smysl. Je koneckonců mladý, bez závazků, právě se rozešel s partnerkou, která musela být v jeho životě buď pokus o experiment, anebo jednoduše pořádný omyl, kterému se podařilo vyhnout. Pod určitým návalem emocí se hlavní protagonista rozhodne k radikálnímu činu – převést do praxe své sny. Koneckonců opravdu nechce mnoho. Potud je mi knížka sympatická. Celkově na mě nicméně působila trochu uspěchaně, šablonovitě, zbytečně zkratkovitě, postavy jsou po psychologické stránce ploché, zejména tedy ta hlavní. Osobně mi vadil i vypravěč, který se sice vedle Antonína věnuje tak trochu i jiným postavám, zbytečně okatě mu však straní. Je to takový krátký náhled do života jednoho alternativce. Autor vzbudil mou upřímnou zvědavost, jakže to s Antonínovým snem dopadne. Konec se mi nicméně zdál poněkud zbytečný, jakkoli ho chápu a svým způsobem se mi i líbil. Celkově to pro mě bylo příjemných pár stránek pro nedělní odpoledne.