Další kniha, u které nemohu říct nic jiného než že je úžasná a skvělá. Je to další nutná výbava k cestě za barevným a veselým košíkem, který si doneseme z lesa. Ryzce jsou velmi výtečné houby a nebojím se říct, že jsou stejně kvalitní jako hříbky. V knize je spousta popisů, někdy možná až moc odborných, ale já sama to beru jako vzdělávací formu, aby mozek neustrnul na místě. Ve výsledku se stejně jako v každé knize hodí znát dobu růstu, morfologické znaky a případné další tinktury ideálně recepty, které zpestří náš jídelníček. Líbí se mi, že je tato kniha šitá na míru na naše podmínky a tím je pak mnohem snazší zjistit, které nezbedníky mám ve svém okruhu. Nejvíce mě mrzí, že se tady u nás také tolik nádherných hub nevyskytuje, mám spíše štěstí na ty nejedlé, ale to bude nejspíše neschopností přijít na má sběratelská místa včas.

Poslední dobou prý hřibovitých hub v lese ubývá a tak autoři považují za užitečné zaměřit se také na jiné druhy. Výhodou ryzců je, že se nedají zaměnit za žádnou jedovatou muchomůrku, strmělku nebo pavučinec. Pár ryzců je ovšem také jedovatých, ale ty tři si díky fotografiím určitě s jedlými nespletete. Všeobecně známé čtyři nejchutnější druhy sbíráme také, je načase rozšířit repertoár. Kniha je pěkný dárek pro vášnivého houbaře. "Ohledně palčivého ryzce ryšavého je zajímavé, že známý mykolog A. Pilát ve svém atlase hub uváděl tento druh po úpravě jako jedlý. Bylo by záhodno vyzkoušet, zda u mléčně zkvašených ryzců ryšavých palčivá chuť zcela vymizí, takže budou v této úpravě chutné. Doufáme, že některý z čtenářů této knihy to vyzkouší a o svou zkušenost se s námi podělí..." Ale pročpak to páni autoři ještě nevyzkoušeli sami?