Dala jsem si od Anity rok pauzu. Po přečtení tohoto dílu jsem si všimla, že se autorka v knize hodně často opakuje. HODNĚ a ČASTO. První část knihy je v podstatě jedna myšlenka vyjádřená na 50 stranách. Dříve jsem to přehlížela, protože Anita je Anita a přes to vlak nejede. Ale když už to miluju/nemiluju/chci/nechci/spím/nespím/chtěla bych spát musím číst i v 18.díle navíc v celé první třetině knihy... Anito... Panebože vždyť já přece vím, že má Nathaniel dlouhý vlasy, který mu neustále někdo motá do pěkných účesů! A že ty to vážně žereš! Vážně na to potřebuješ celý tři strany, abys mi to připomněla?! Tak se mu tam lesknou nějaký prameny, když na něj svítí slunce! Tak ho ráda hladíš po kebuli! No a co?! Já to přece vím už z těch 17 dílů předtím! Tak mi to připomeň jen jednou větou a ne šestkrát v příběhu, který má 150 stran! Ta knížka je tak krátká, a přesto se některé fráze doslova opakují. DOSLOVA. Jsem vážně ráda, že se Anita vrátila i k práci, ale to neustálé omýlání o (ne)milujících srdíčkách je vážně vopruz. Ještěže v tomhle díle chyběl Richard, protože to by mě tutově odrovnalo.

Jednohubka, kde Anita řeší stále ty samé věci. Je jedno kolik stránek knihy na to dostane, ale vždycky stihne nějaké to násilí, sex, metafyzický sex, oživování a sex s novým mužem, který už jí zůstane na krku. "Můj taneční pořádek už je plný" říká Anita a já si zase říkám, že má pravdu a že je záhada, kdy vůbec tráví nějaký svůj čas oblečená. Nic proti ní - ta holka mi přirostla k srdci. I když jsem ji měla raději, když nakopávala zadky a řešila zločiny. Říkám, kam až to autorka chce hnát. Kolik těch chlapů ještě bude muset zmáknout :-)