Přezdívka Bílá růže ze Stalingradu patřila ruské stíhací pilotce Lidiji Vladimirovně Litvjakové, která byla leteckým esem i podle mužských měřítek a vůbec nejlepší stíhačkou všech dob. Stala se vycházející hvězdou sovětského letectva a za jejích začátků se jí v bojích nad Stalingradem podařilo sestřelit pět německých strojů. Oproti rozšířené představě byla také vůbec první ženou, která německý letoun sestřelila. Nakonec dosáhla během šedesáti šesti bojových letů nejméně dvanácti ověřených vítězství. Kniha popisuje její osudy od narození ve Stalinově Rusku, přes smrt otce, který byl během čistek na konci třicátých let zatčen a poté zastřelen, její prvotní výcvik v aeroklubech, instruktorskou dráhu, až k detailním popisům účasti v bojích, zpočátku v ženském leteckém stíhacím pluku, posléze v ryze mužských stíhacích plucích. Osud Litvjakové byl zvláštní i po smrti: Při jedné akci zmizela a byla prohlášena za nezvěstnou, aby se poté vyrojily pověsti o její spolupráci s Němci. Až v roce 1979 byly objeveny její ostatky a bylo potvrzeno, že zahynula v bojové akci – teprve v roce 1990 obdržela in memoriam titul Hrdiny Sovětského svazu, na který byla navržena už za války.