Pro období romantismu jsem vždy měla zvláštní slabost, která mě ani s plynoucími léty jaksi neopouští, a tak jsem jedno jarní deštivé odpoledne strávila u šálku čaje nad Keatsem. Byla jsem zvědavá na český překlad a musím říct, že některým básním sedl lépe, než jiným. Tímto nechci hanit práci, kterou překladatelka do sbírky vložila - chopila se tohoto nelehkého úkolu se ctí a výsledek je více než chvályhodný. Avšak je třeba mít na paměti jednu velice pravdivou poučku: překládat básně tak, aniž by se část jejich esence ztratila v překladu, je zhola nemožné. A je-li toto vztaženo na práci Keatse a jemu podobným, sluší se dodat, že překládat básně psané jazykem vášně, který je opředen viktoriánskou precizností a vzletností, je naprosto nemožné. Takže i když je toto velice slušná práce, má rada zní: pokud je to ve vašich silách, za všech okolností čtěte originál.