Vlastní projekt membránového obřího domu - města, zasazeného do skutečného lomu u Zbraslavi mi připadá skvělý. Takže ta nejzajímavější část románu – architektonické vyjádření města včetně rozvržení a popisů jednotlivých slotů a působivých nákresů - byla dána už předem. Autor domyslel příběh a více či méně zdařile ho umístil do již vymyšleného projektu. Zpočátku jsem byla ohromená a s dost velkým nadšením jsem spolu s hlavním hrdinou objevovala tajemné prostory, které byly něco mezi „domem o tisíci patrech“, uzavřeným městem, či dokonce připomínaly interiér rakety, pohybující se mezi vesmíry… Zajímavé odkazy v textu na jiné knihy (nepřipomněl vám například osud knihovny Ecovo Jméno růže?), na historii i na trochu pozměněnou realitu. Nakonec i vlastní zápletka nebyla špatná – ale něco mi tam drhlo. Snad moc konverzace, která mi zejména ve chvílích akce přišla nepřirozeně knižní, snad moc výchovného politického mudrování a polopaticky káravý pohled na naši společnost, nějak jsem neuvěřila ani té osudovosti lásek… Pro vlastní projekt určitě palec nahoru; Urbo Kune jako takové mi přišlo úžasné, při představě hlubokých zanořených úzkých prostor jsem skoro cítila závrať či chvílemi naopak úzkost z těsného prostoru, vlastní příběh mě nakonec trošku zklamal… Samozřejmě plus za grafickou podobu knihy. Zvláštní, jak je každý Urban pro mě jiný, některým jeho knihám nerozumím (Přišla z moře, Santiniho jazyk), z některých jsem nadšená (Sedmikostelí), nebo se mi aspoň dost líbí (Poslední tečka za rukopisy, Hastrman, Lord Mord)…

„Všechno začíná zcela obyčejně, i to, co nás třeba dovede jinam a zcela přesáhne ... těm, kteří pochopili, nebude nic potvrzeno.“ „Naznal jsem, ... že budoucnost je relativní stejně jako minulost a přítomnost, a přece daná tou minulostí a přítomností. Její podoba je nevyhnutelná, ať ji svými činy určujeme jakkoli ...“ A tak nevyhnutelně vznikl i tento „projekt“? Vzniklo tak futuristické město membránovitého tvaru, komponované na základě partitur podobně jako hudba, inspirované nejen vizionářským projektem města-domu, ale také teorií membrán a paralelních vesmírů, ... město složené z klaustrofobních slotů, s lehkou příměsí mystiky a strachu z odlišného, ... město se zajímavě uspořádanou hierarchií a taky zajímavými sociálních vazbami :-), ... město spojené s paralelní realitou, se světem blízké budoucnosti, ... ... přiznávám, že mě tenhle originální nápad zaujal, a ještě než jsem se do příběhu pustila, prošla jsem na netu dostupné informace o celém projektu, můj zájem tím ještě vzrostl, takže jsem byla opravdu hodně zvědavá a první řádky knihy mou zvědavost ještě přiživily, ... přesto jsem při hodnocení zpočátku chvíli váhala mezi 3 a 4*, ... nakonec jsem se přiklonila k vyššímu hodnocení právě díky originálnosti celého tohoto projektu, ... tenhle příběh není vlastně čistě autorovou fantazií, jeho velká část (posazení příběhu, místo, kde se odehrává, a které je v tomto případě dost stěžejní) je dáno skupinovou fantazií těch, kdo se na něm podíleli, oni vytvořili „společné město“ a mně se ta symbolika líbila :-), ... nemůžu porovnávat s ostatními autorovými knížkami, je to první kniha, kterou jsem od něj četla, a musím jednoznačně říct, že ne poslední, ... čím déle o téhle knížce přemýšlím, tak už vlastně nevím, proč jsem chtěla dát jen 3*, ... jak píše „kolacky“, Urban si ze mně prostě elegantně dělá šprťouchlata :-) ... něco mi tam vadí, a vlastně ani nevím co, a přitom čím víc o tom přemýšlím, tím víc se mi to celé zamlouvá ... ještě chvíli budu přemýšlet a dopracuju se možná až k 5* :-) ... a teď vážně ... je to prostě podle mého hodně zajímavé čtení, přijmete-li příběh tak, jak je Vám podáván, ... jako kolektivní fantazii, ... ale taky, jako autorův paralelní svět mající svůj vlastní řád a způsob vyjádření ... a nebo ... třeba Vám tam taky „něco“ nebude sedět ... tak si prostě vytvořte svůj vlastní paralelní svět :-) ... a třeba taky na pozadí tohoto „společného“ města :-) ... já to rozhodně zkusím :-) ...