Z této řady se mi tento díl líbil nejvíce. Forma koláže je opravdu zajímavá, informace kolem vzniku Charty 77 také. Musím se přiznat, že pokud mě něčím ovlivnila propaganda minulého režimu, tak to bylo v pohledu na "máničky" ....nelíbila se mi vzdorná hudba, a přišlo mi, že opravdu berou drogy. Snad proto se mi velmi líbil úryvek z tohoto komiksu: "Jan Patočka: Protože co je to svoboda, pánové? Je to schopnost vyznávat a uskutečňovat pravdu, kterou člověk vnitřně poznal. K tomu, aby to dokázal, musí překonat strach z následků. A kdy ten strach překoná? Když dojde k názoru, že mu pravda za tu oběť stojí.....Mistr Seifert mně řekl: Mně se ta jejich hudba nelíbí. Ale kdoví, jestli jim se líbí mé verše. "

Měla jsem ji půjčenou jen na zlomek času, ale i v tom zlomkovém čase jsem okamžitě slyšela dunět muziku ze starých kotoučových magneťáků a pro mě i to, že jsem se dostala k (samozřejmě ne osobně, ale přes kamarády kamarádů jejich kamarádů) k Paulu Wilsovi, který sice v době, kdy já jejich muziku poslouchala byl dávno za mořem, ale i tak to byla moje srdcovka a tatínkovy zlé sny, kdy mě po šuplících hledal nahrávky. To že jsem je měla schované ve školních přezůvkách, které jsem musela v baťohu nosit jsem se přiznala až hluboce po revoluci - dost mu totiž tenkrát srazilo rodičovskou autoritu to, že učil na stejné střední škole, kde já studovala a přezůvky už tenkrát studenti fakt nenosili... :-)